Bílovický Zpravodaj č. 4/2019 přinesl i tento příspěvek. Přinášíme ho v původné nezkrácené podobě.
Mikuláš. Svátek, který na začátku prosince málokdo přehlédne. Patří k začátku adventu a pokud jste nezačali myslet na blížící se Vánoce dřív, tak vám zazvoní pomyslným zvonečkem u hlavy, aby vám je připomenul. Mikuláš, postava přinášející dětem dárky, tradičně doprovázená andělem a čertem.
V Bílovicích slavíme Mikuláše pro mnohé trošku nezvykle, ale zdá se, že ta naše mikulášská nadílka se každoročně setkává se zájmem dětí a rodičů. A tak už se asi za ty roky stala neodmyslitelnou událostí v předvánočním čase.
Vzpomínáte na minulý rok? Mikuášská brána. Děti pomáhají andělům před bílovickým kostelem odemknout slavnostní bránu, kterou má přijet Mikuláš i s celou nadílkou pro všechny přítomné děti. Ale tu bránu chvíli předtím zamkli čerti těžkým řetězem. Jak jinak? Čerti se snaží příchod svatého Mikuláše vždycky překazit. Ale díky pomoci dětí se jim to zatím nikdy nepodařilo.
Ať už se na plakátcích a pozvánkách na bílovickou Mikulášskou objeví jakýkoliv název, motiv dobra a zla s jasnými postavami se jako pomyslná nit vine každým příběhem, který se vám před kostelem představí a jehož součástí se děti můžou stát. A můžete si být jistí, kdo zde představuje dobro a kdo naopak ne. Andělé připravují příchod Mikuláše, čerti se naopak snaží vše překazit. Děti se vždy přidají na tu dobrou stranu a andělům pomáhají. To by nás snad překvapovat nemělo. Bez jejich pomoci, zdánlivě symbolické, by Mikuláš do Bílovic nikdy nepřišel.
Bílovická nadílka, tedy ta farní, prošla a stále prochází neustálými obměnami. A touha po změně stála i u zrodu dnešní podoby mikulášské nadílky. Ne že by v Bílovicích společná mikulášská nadílka předtím nebývala. Když se Bílovice po roce 2000 začaly dynamicky rozrůstat a i díky nově přistěhovalým rodinám rostl i počet malých dětí, byli jsme rádi za každou událost pro ty nejmenší. Mikulášská k nim po dlouhá léta patřila díky aktivitám místních lidovců. Ale s postupem času se nám, rodičům, ten pro většinu tak běžný způsob nadílky, kdy Mikuláš otevírá knihu hříchů a na každého z dětí v ní něco najde, do toho děti straší čert, že je strčí do pytle, a dárek dostanou až řeknou básničku a slíbí, že se polepší, přestal líbit.
A tak se v roce 2004 konala Mikulášská trochu jinak. Nejdřív v malém, ale rok od roku se rozrůstala. Hned o rok později se díky podpoře vedení obce přesunula do sálu Obecní hospody. Ten byl pak dějištěm i v dalších sedmi letech. Mikulášská tahanice, Mikulášská koulovačka, Mikulášské zvonění nebo Mikulášské vážení. Hudba, písničky, stylizovaná scéna nebe a pekla. Andělé a čerti. A úkoly pro děti, snaha pomoci, aby Mikuláš mohl přijít a rozdat dárky.
Brzy nám začal být sál poněkud těsný. Takže v letech 2012 a 2013 se děti vydaly pro mikulášskou nadílku bílovickými uličkami až ke kostelu. A posledních pět let se se svatým Mikulášem v doprovodu archanděla Gabriela a čerta setkáváme v ustálené podobě před kostelem. Zpíváme písničky a čekáme příjezd Mikuláše. A bez té tradiční zápletky to samozřejmě nemůže být. Mikulášské našeptávání, Mikulášská písnička nebo Mikulášská čistírna. Vždy vás během hodinového programu čeká nějaké překvapení. I dospělí se můžou něco dovědět. Určitě se zasmějeme. Někdy trochu zmokneme, jindy mírně promrzneme. Každý rok nové téma a také nový plakátek, původně nesoucí nezaměnitelný rukopis Radky Retkové, v pozdějších letech tvořený Danou Dostalíkovou.
Díky ochotnému panu Liškovi z Řicmanic je příjezd Mikuláše na voze taženém koňmi opravdu slavnostní a pro mnohé z přítomných také nezapomenutelným zážitkem. Za ty roky se v roli Mikuláše představilo hned několik bílovčáků. V prvních letech to byl často Broněk Tomáš, v těch posledních hlavně Honza Veselý. Stejně tak postava hlavního čerta už vystřídala řadu protagonistů. Od začátku ale nikdy nechyběl Jirka Klíma jako nestárnoucí archanděl Gabriel.
Mikuláš i andělé, včetně toho hlavního, si pak hned po nadílce s dětmi povídají. A odváží do nebe i spoustu dopisů Ježíškovi. Mikuláš je vždy na straně dětí. Každý někdy trochu zlobí. A Mikuláš rozhodně nepřichází k nějakým supermanům, ale ke všem dětem. Dárky nedává za odměnu, chce dětem udělat radost. Oceňuje, když dokážeme rozlišit dobré od zlého. Ostatně jako v životě. A pokud je během mikulášského večera chvíle, kdy se zdá, že převahu mají čerti a mikulášská nadílka nebude, spojíme se všichni dohromady, malí i velcí, lidé a andělé, a vše má dobrý konec.
S dětmi se pak velmi často potkáme ještě přímo na Štědrý den odpoledne na dětské bohoslužbě v našem kostele, kdy děti samy ukládají postavičku Ježíška do betléma.
Jsme rádi, že se spousta lidí nejen z farního společenství pravidelně podílí na mikulášských přípravách, napeče perníčky, daruje nám jabka nebo ořechy, připraví balíčky pro děti. Po celou dobu se taky těšíme podpoře místní KDU-ČSL, od kterých jsme pomyslné veslo bílovických mikulášských nadílek před patnácti lety převzali. Společně se snažíme potěšit všechny děti.
Ať už Mikuláše slavíte jakkoliv, těšíme se i v dalších letech na společné vítání svatého Mikuláše před bílovickým kostelem vždy v neděli nejbližší svátku tohoto světce. Určitě neodejtete s prázdnou.
Mikulášská hvězda (2012)