Příprava na první svaté přijímání

Podávání Eucharistie

 

První svaté přijímání

V neděli 17. února 2016 byla zahájena příprava dětí na první svaté přijímání. Příprava probíhá vždy v neděli od 14 hod v kostele. Přípravu vede pan farář s Lenkou Koudelkovou. Připravuje se 18 dětí. Slavnost s udělováním prvního svatého přijímání bude v dubnu 2016.

Katecheze mají dvě tématické části:

  1. příprava na svátost smíření
  2. příprava na svátost eucharistie.

Pokud jste se rozhodli, že chcete, aby vaše dítě také letos poprvé přistoupilo ke svatému přijímání, a pokud je již vaše dítě schopné rozlišit dobro od zla, zná základní modlitby a touží přijmout Pána Ježíše, tak určitě přijďte mezi nás.

 

Probraná témata při nedělních přípravách k 1. sv. přijímání

1. lekce- 17.února 2016
Pozvání ke stolu

V prvním setkání jsme se seznámili s průběhem přípravy.
Budeme společně objevovat, co jsme ještě nepoznali,
vyprávět si o zajímavých věcech, prožívat příběhy, které nám pomůžou připravit se na naši velkou slavnost. Nebudeme nikoho hodnotit, nebo nutit do něčeho nepříjemného. Nemusíte si nic zapisovat, ani se učit. Stačí tady být a jen se pozorně dívat kolem sebe. Dnes jsme si prohlídli kostel, místo našeho pravidelného setkávání, místo, kde poprvé přijmeš Pána Ježíše. Všímali jsme si věcí a předmětů, kterých jsme si možná v kostele doposud ani nevšimli, také těch, které nenajdeme nikde jinde, než v kostele, ale také těch, které máme podobné i doma. Zvláštní pozornost jsme věnovali kříži a stolu.
Každý má doma stůl. Stůl je středem domácnosti. Je důležitější než třeba televize, obrazy, knihovna… U stolu sedíš s těmi, které máš rád. Co všechno děláte doma u stolu?… Ode dneška by na vašem stole měla ležet také vaše příprava na první svaté přijímání. Společně si můžete vyprávět o tom, co jste tu viděli
a slyšeli. Dokonce bude i lepší, když své úkoly v pracovních listech budete plnit společně s rodiči. Protože tím, že si rodiče se svými dětmi povídají o Bohu, otvírají jim cestu k dalšímu stolu. Je to stůl v našem kostele, u kterého se setkává farní rodina a u kterého se poprvé také vy setkáte s Pánem Ježíšem ve svátosti eucharistie. Na tento stůl jsme postavili rozžatou svíci, která nás bude provázet jako symbol Pána Ježíše a každý z nás položil ruce na oltář a oslovil Pána Ježíše. Byla to od nás velká věc a my jsme tak řekli Pánu Bohu, že o něj opravdu stojíme a těšíme se na něho.

Ze srdce vám  přeji, aby se vám příprava nejen líbila, ale hlavně aby se vaše srdíčka opravdu naladily a otevřely Pánu Ježíši, a věřím, že se vám to podaří.

Úkol: doprostřed listu A4 nakresli srdce pro Pána Ježíše a napiš do něj, cokoli mu chceš říct.

 

2. lekce – 24. února 2016

Připomínáme si křest

N23P

 

 

Dnes jsme se sešli, abychom společně přemýšleli o svátosti křtu, kterou jsme přijali. Dnes také vyznáme víru, která je předpokladem přijetí křtu.
Křesťané nevyznávají svoji víru sami, ale ve společenství. I my tvoříme jedno společenství.
Poskládali  jsme si z různobarevných šátků na zemi obraz, který nám znázorňuje život plný barev. Uprostřed něj jsme vytvořili obraz vody. Bez vody není život. Aby se voda neroztekla, leží kolem pramene jeden kámen vedle druhého těsně vedle sebe. Kamenů je třeba víc, každý je jiný, ale každý je potřebný. Je to obraz nás přítomných. Držíme pevně pohromadě, jako drží kameny kolem pramene. Každý z nás je potřebný, a každý z nás tu má své místo. Jsme každý jiný, ale máme stejný společný cíl.  Při cestě k cíli držíme jeden při druhém a pomáháme si.  Bůh je ten pramen, který nám dává život.

Asi si nikdo nepamatujete na tu slavnostní velkou chvíli, kdy vás rodiče přinesli do kostela a pan farář vám udělil svátost křtu. Tyto chvíle jsou v životě křesťana moc důležité a je dobré si je připomenout. Nebyla to jen událost uvítání nového života. Bylo to něco mnohem víc. Voda, bílé šaty, světlo a jméno… to jsou důležité věci, se kterými jsme se dnes znovu setkali a které nám připomínají, co velikého Bůh pro nás při křtu koná.
Při křtu jsme ponořeni do vody. Voda přináší život, očišťuje a proniká do hloubky. Ježíš nám dává život. Křtem dostáváme věčný život, a to je velká věc.
Při křtu dostáváme bílé šaty. Šaty chrání, hřejí, dodávají na kráse a vážnosti. Ježíš nám dává bílé šaty, které znamenají: „Starám se o tebe a chráním tě. Máš velikou důstojnost. Jsi mé dítě a mám radost, že jsi krásné.“
Při křtu dostáváme světlo věčného života, které symbolizuje světlo křestní svíce. Život ve tmě nebývá radostný. Náš život není stále jen bezstarostný a veselý. Bývá často zahalen bolestí, hříchem, nemocí, starostmi. Říkáme si „Kéž se náš život projasní a naplní světlem. Kéž bychom potkali někoho, kdo náš život prozáří, kdo nás vyvede z té tmy.“ – Kéž chodíš ve světle Kristově, kéž je tvůj život plný světla.
Při křtu slyšíme své jméno. Jméno je důležité. Jménem nás volají druzí lidé, když nás potřebují, nebo když chtějí být s námi. Jménem nás volá i Bůh.
Vaši rodiče vás přivedli do kostela. Je to velký čin, protože je plný touhy, aby Bůh, který je dárcem života, ochraňoval a naplňoval také život váš. A to je krásné, a to vám z celého srdce přeji.

Úkol: na bílý papír A4 nakresli křtitelnici a do ní dokresli symboly svátosti křtu. Do obrázku připiš jméno, které jsi dostal při narození i při křtu. Můžeš je napsat v různých tvarech, kterými tě oslovují tví nejbližší (např. Anna, Anička, Andulka, Aňa…).

 

3. lekce – 31. ledna 2016

Ježíš uzdravuje slepého 

TzfK

Děti dnes slyšely příběh o tom, jak Ježíš uzdravil slepého člověka. Mluvili jsme o bráně, u které slepý žebrák sedával. Byli jsme spolu s ním smutní z jeho nemoci a spolu s ním jsme se radovali z jeho uzdravení. Zkoušeli jsme, jaké to je vidět i jaké to je nevidět.
Zabývali jsme se něčím, co je tak všední a obyčejné, že si toho ani nevšimneme. Vždyť každé ráno, když se probudíme, otevřeme oči… a vidíme světlo. Kolik věcí, kolik barev, tvarů a tváří se dá za jeden jediný den vidět! Kolik se dá uvidět krásného, prozářeného, temného, smutného, radostného i bolestného. Co jste dnes viděli? Víte to ještě?
Mluvili jsme také o tom, že je krásné mít oči a vidět. Co to znamená mít oči a vidět, ale také o tom, že i když máme oči, vidět nemusíme. Před něčím bychom často nejraději oči zavřeli a řekli: „To se mě netýká, to nechci vidět.“ Jindy se nemůžeme vynadívat na něco krásného, někoho milého a šťastného.
Slepý Bartimaios seděl u brány Jerycha. Věděl, že svůj život prožívá jen omezeně, věděl, že ostatní lidé vidí a chtěl také vidět. Potkal Ježíše a zavolal na něj: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Bartimaios vyslovil své nejhlubší přání: „Pane, ať vidím.“
Často býváme v podobné situaci i my. Máme otevřené oči, a přesto nevidíme, nebo nechceme vidět co je potřeba, čím bychom pomohli druhému, apod. Dnešní příběh nám má pomoci nebát se přiznat, že nejsem dokonalý, že potřebuji pomoc, uzdravení stejně jako slepý Bartimaios. Nebojme se oslovit Ježíše, prosit o smilování a  pokud budeme mít důvěru a víru jako Bartimaios, Pán nám dá co potřebujeme, oč prosíme. Byla to dnes pro nás i taková malá příprava ke zpytování svědomí.

 Úkol: na list A4 nakresli do brány cokoli, co mohl uzdravený Bartimaios uvidět.

 

4. lekce – 7. únor 2016

Ježíš uzdravuje nemocného s ochrnutou rukou

Tento příběh je druhým příběhem v pořadí, který se stane prostorem k přemýšlení o výchově našeho svědomí a o liturgii mše svaté. Díky příběhu, ve kterém Ježíš uzdravil nemocného s ochrnutou rukou, jsme s dětmi přemýšleli k čemu máme ruce. Do rukou přijímáme, rukama dáváme, tvoříme věci dobré, užitečné, ale můžeme i ubližovat a ničit. Mít zdravé ruce neznamená jen nemít je nemocné, ale znamená to i mít život ve svých rukou.
Ježíš uzdravil nemocného. Řekl: „Vztáhni ji“ a ruka byla zdravá. Tento člověk má teď zdravé ruce, může pomáhat, přiložit společně s ostatními ruku k dílu. Může vzít život do svých rukou. I my, když se necháme uzdravit, přestaneme být nepotřební, neužiteční a zařadíme se do společenství, které buduje Boží království.

 

5. lekce – 14. únor 2016 

Dnes budu tvým hostem

Dnes jsme si vyprávěli o Zacheovi. Ježíš uzdravil jeho srdce. Zacheus byl schopen přijímat i dávat. Zacheus, než poznal Ježíše, zbohatl nečestným způsobem. Byl špatný člověk a mnoho lidí obral aby sám zbohatl. Nikdo ho proto neměl rád. Přepadla ho ale velká touha poznat, kdo je to ten Ježíš, o kterém všichni mluví. Když měl Ježíš přecházet kolem, vylezl si Zacheus na strom,aby ho uviděl. A Ježíš ho uviděl. Zavolal na něj jménem, šel do jeho domu a seděl s ním u jednoho stolu, i když mu to všichni měli za zlé. Ježíš nenavštěvuje spravedlivé a zdravé, ale ty, kteří potřebují pomoc. A ty uzdravuje a zachraňuje. Zacheovi řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu. Přišel jsem, abych tě našel.“ Není důležité mít, vlastnit, nahrabat si, ale přijímat a být přijat. I my chceme zakusit jaké to je přijmout do svého srdce Ježíše a kohokoliv jiného a být přijat Bohem a nechat se uzdravit. Příběh o Zacheovi je příběhem proměny, kterou nedoprovázel zázrak, ale proměny která se stala pouhým přijetím. Pane, proměň i nás, naše srdce a tím i náš celý život, tak jako jsi uzdravil srdce Zacheovo a tím proměnil celý jeho život a dal mu nový směr a naplnění.

Úkol: na pracovní list nakresli kolem společného stolu všechny, které bys rád pozval a přijal do svého srdce.

 

6. lekce – 21. únor 2016

Ztracený syn a milosrdný otec.

Tento příběh nám vypráví sám Ježíš a ukazuje v něm na velké Boží milosrdenství,lásku a odpuštění. Otec a dva synové. Ten mladší se rozhodl odejít z domu a užívat si svého podílu z majetku. A jeho otec mu ponechává svobodu v rozhodnutí a propouští ho. Ale každý den vyhlíží a čeká, jestli se mu marnotratný syn vrátí. Když je synovi nejhůř, všechno utratil, prohýřil a nic nemá, uvědomuje si svoji chybu, lituje, že odešel od otce a rozhodne se vrátit domů. Otec ho přivítá s radostí, obejme ho a přichystá mu velkou hostinu. Starší syn je rozhořčen. Vždyť on, který mu je věrný, nedostal od svého otce nic. Otec s láskou odpovídá: „Synu, ty jsi stále se mnou, co je moje, je i tvé. Ty máš všechno.“ Odpouští oběma, miluje oba a říká i tobě: ať jsi jaký jsi, ať se mi ztratíš kdekoliv, můžeš se vždycky ke mě vrátit, já tě už teď vyhlížím, chci tě mít u sebe, ale dávám ti svobodu rozhodnutí, protože tě miluji. Není nic, co bych ti neodpustil, pokud o to budeš stát.

Dnešním příběhem jsme ukončili teoretickou přípravu na svátost smíření. Jsou v něm zahrnuty všechny prvky společné právě s touto svátostí. Příště vykročíme společně do druhé poloviny naší přípravy a to na svátost eucharistie.

Úkol: nakresli cestu z domu světla do temného domu a vybarvi ji od nejsvětlejší po nejtmavší barvu. Na cestě nakresli sebe v místě, kde se právě teď cítíš být. Na druhou strnu nakresli totéž, ale sebe postav na místo, na kterém si myslíš, že budeš po svátosti smíření.

 

7. lekce – 28.únor 2016

Všichni jedli, všichni se nasytili.

Dnes jsme se zamýšleli nad tím, jak bere Ježíš do svých rukou chléb a sytí zástupy. Kolem Ježíše je opět nenasytný dav tisíců lidí. Ježíš vidí jejich hlad po životě, po Božím slově, má s nimi slitování a dlouze vyučuje. Když den končí, slovo, kterým sytil utichá, a on rozmnožuje chleby a ryby, aby zástup znovu nasytil. Vzdal díky, rozdával a všichni jedli a všichni se nasytili. Když Ježíš rozděluje, je přítomná hojnost, spása a naplnění. Lidé jsou nasyceni Božím slovem – je hlásáno evangelium- ale je utišen i jejich hlad fyzický. I nás se to týká. Chceme se scházet s Ježíšem kolem jeho stolu a slavit eucharistii. Ježíš nás nasytí chlebem, o kterém sám říká: „Já jsem chléb živý, kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věky.“ Tento příběh jsme si připodobnili ke mši svaté, kde Ježíš prostřednictvím kněze pozvedá chléb, proměňuje ho v sebe samého a sytí všechny, kteří jsou přítomni. Vždycky je dostatek, nikdo neodchází hladový. Stejně je to s Božím slovem.

Úkol: protože jste přišli, i když jsou prázdniny, dostanete odměnu, a to že nemusíte vypracovávat žádný úkol. Jen se zamyslete nad tím, jak je Bůh dobrý.

 

8. lekce – 6. březen 2016

Ježíš nás učí modlitbě.

Naše další setkání začalo tentokrát naprostým soustředěním a ztišením. Děti se během něj pokusily vstoupit prostřednictvím meditace – zamyšlení – do setkání s Ježíšem v modlitbě. I Ježíš odchází do ticha a samoty, aby se mohl soustředit a modlit se. Učme se soustředit na osobní modlitbu, která prohlubuje náš vztah k Bohu Otci. Podporování a rozvíjení těchto schopností směřuje k tomu, aby děti uměly hlouběji prožívat setkání s Ježíšem nejen v modlitbě, ale také ve svátosti Eucharistie. Dnes jsme se spolu modlili modlitbu „Otče náš“. Neučili jsme se ji odříkávat, ale poznat a pochopit, aby tato modlitba pro nás neztratila význam. Ježíš nás učí, že Bůh je náš tatínek a my tedy jeho milované děti. Dáváme mu důvěru, nechceme spoléhat sami na sebe, ale říkáme „buď vůle tvá“, zveme ho do našich životů, rozhodování, žádáme ho, aby se o nás postaral – „chléb náš vezdejší dej nám dnes“, atd. Je v ní mnohem víc, je v ní obsažen celý náš vztah k Bohu a jeho k nám. Tuto modlitbu se modlil i Ježíš a nás ji naučil. Je tak podstatná a důležitá, že se stala součástí mše svaté a všichni se ji modlíme společně.

Úkol: zamysli se nad modlitbou Otče náš ještě jednou doma a na pracovní list nakresli, co tě v ní nejvíc zaujalo nebo oslovilo.

 

9. lekce- 13. březen 2016

Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.

Další část přípravy na přijetí svátosti eucharistie se zabývá tématem vína. Hrozen vína je pro nás znamením jednoty v plnosti, jednoty s ostatními a jednoty s Kristem. „Zůstaňte ve mně a já ve vás. Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. (J 15,4-5). Hrozen vína je plný malých hroznů a je spojen s ratolestí, ratolest s kmenem. Všemi částmi proudí život a jedna část skrze druhou nabírá sílu. A tak je to i s námi. My jsme ten plod, který společně s druhými tvoří celý trs a ratolest jej spojuje dalšími trsy (společenstvími). Ale všechny nás drží pevný kmen révy, skrze který proudí míza-život- k nám. Ten kmen můžeme přirovnat k Pánu Ježíši. Vytvořili jsme si s dětmi obraz, jehož středem byla zapálená svíce (symbol JK) a kolem ní jsme poskládali kruh z „hroznů“. Každý trs hroznu byl jiný, jedinečný a od každého vedly tři cesty-doleva a doprava (tj.k jednomu a druhému sousedovi), tzn, že jsme se mohli spojit se dvěma lidmi, kteří nám byli bezprostředně nejblíž. Třetí cesta vedla od každého hroznu doprostřed ke svíci, což znamenalo, nejen že každý z nás jednotlivě může dojít k Ježíši, ale že u něj se setkáváme úplně se všemi. On je ten, který nás spojuje, který nás drží, skrze kterého k nám přichází život. On je pro každého z nás to nejdůležitější, bez něj není život, bez něj nemůžeme být součástí plodné révy.

Úkol: do obrázku trsu hroznu vykresli nebo vypiš všechny, se kterými se cítíš být spojen v jedno společenství, se kterými podle tvých představ tvoříš jeden hrozen.

DSC_0381

 

 

________________________________________________________________________________

POZOR! Další příprava bude v neděli 7. ledna výjimečně již po mši svaté v 10:00 hod. 

 

Komentáře jsou zablokovány.