Bílovické putování do Říma

V úterý 12. listopadu uplynulo 30 let od chvíle, kdy přemyslovskou princeznu svatořečil papež Jan Pavel II. I naše farnost přijela, aby Anežce symbolicky děkovala za dar svobody. Ta do Československa v podobě pádu totalitního režimu přišla pár dní po slavné chvíli ve Vatikánu.
———————
V listopadu jsem se zúčastnila spolu s dalšími poutníky z bílovické a adamovské farnosti, spolu s naším knězem, zkušeným cestovatelem Pavlem Lazárkem na pětidenní pouť do Říma.
První den jsme navštívili krásné středověké město Assisi, město Svatého Františka a Svaté Kláry. Po celodenní prohlídce jsme večer dorazili do Říma, kde nás čekal bohatý program spojený s oslavou 30. výročí kanonizace Anežky české a našich národních patronů. Kromě památek antického Říma, kde jsme si mohli prohlédnout místa jako je Colosseum, Fontána di Trevi, Španělské schody a mnoho dalších monumentálních staveb, jsme měli možnost zakusit i velmi silnou atmosféru římských kostelů. Samotná pouť začala v kostele Santa Maria Maggiore, další den pokračoval program k  slavnému výročí kanonizace sv. Anežky české národní mší svatou v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Zde jsme se také zúčastnily audience s papežem Františkem.
Během pouti jsme navštívili řadu krásných míst, například kostel svatého Klimenta, kostel svatého Petra v řetězech a mnoha dalších. Mým asi nejsilnějším zážitkem byla mše svatá v Lateránu, v bazilice svatého Jana. Atmosféra místa spolu s uvědoměním si obrovského daru Svaté Anežky české naší zemi, retrospektiva svého vlastního života. Intenzivní si uvědomění daru svobody, který nám byl darován.
Naše putování jsme ukončili v malém kostelíku svaté Kláry v Bolseně, který je asi nejvíce známý tzv. bolsenským zázrakem. Mě zde ovšem nejvíce oslovila legenda o svaté Kristýně; ještě teď mi v uších zní slova českého kněze, který začal prohlídku v místních katakombách slovy „Pán Bůh ochránil malou křesťanku Kristýnku od několika pokusů násilné smrti“. Tento obrovský příslib je příslibem pro nás pro všechny. Když si uděláme na Boha čas a opravdu se pro něj rozhodneme, ne jen formálně, ale skutečně. Řekneme mu  své ano. Potom má Ježíš opravdu moc nás vyvést z hrobů. Z hrobů, kde umřela naše naděje, naše ochota odpouštět, všechna naše zranění, nemoci… Poté jsme schopni jít životem plni radosti ať se kolem nás děje cokoliv, protože on nás prostoupil.
Tak na shledanou příští rok na nějaké pouti.

Irena L.

Vatikánské náměstí, chrám sv. Petra, audience Lateránská bazilika

 

Nechat vzkaz

*