Křížová cesta po Bílovicích

Před rokem jsme poprvé při křížové cestě procházeli celé Bílovice. I v tomto roce jsme se rozhodli na Velký pátek projít stejnou trasu a při modlitbách křížové cesty se zastavit na místech, která se v našem městě dotýkají lidských bolestí. Mnohá z nich jsou označená křížem, jiná jsou výjimečná jiným způsobem. Třeba tři zastavení přímo na bílovickém hřbitově – nejen u centrálního kříže, ale také u hrobu vojáků Rudé armády, kteří položili svůj život na konci druhé světové války právě v Bílovicích, a u kněžského hrobu, kde jsou pochováni dřívější duchovní správci farnosti.  Jinde zas u pamětní desky na rodném domě Metoděje Šebely. Tak jako Ježíš nesl svůj kříž a spolu s ním těžkosti nás všech, připojujeme se i my alespoň symbolicky k bolestem, které tíží lidi v našem okolí, abychom nezůstávali stranou, lhostejní, ale abychom byli s nimi a pro ně. Provázela nás slova papeže Františka, která pro tuto příležitost vybral Jana Lata. Asi nás bylo méně než před rokem, ale na počtu až tak nezáleží. Jarní sluníčko hřálo, přímo pálilo, nebylo to úplně lehké. Ale kdo by to od křížové cesty čekal? Po společné modlitbě u pašijového kříže jsme se rozešli do svých domovů, ale už nedlouho poté se naše cesty spojily v našem kostele při velkopátečních obřadech.

Nechat vzkaz

*