Co se psalo v Bílovickém zpravodaji?

Lidé v Bílovicích našli opět ve svých schránkách oblíbený Bílovický zpravodaj, první číslo roku 2019. Vedle řady jiných zajímavých příspěvků stojí za povšimnutí tři vztahující se k naší farnosti. Pan farář přináší připomínku významného výročí spojeného s patrony našeho kostele a spolu s tím i zve všechny na připravovanou oslavu, která bude završením úsilí o vytvoření cyklu nových dveří kostela nesoucích vyobrazení původní podoby hlaholice.

O něco dále můžete pak najít dva příspěvky Jana Laty. Ten první se věnuje bílovcké kapličce sv. Jana Nepomuckého a křížům na území Bílovic, o kterých je dobré se něco dovědět. Druhý pak o mlynářském rodu Julínků, který se dotýká i počátků Kostelní jednoty, která stála u aktivit vedoucích k postavení našeho kostela.

1150. VÝROČÍ SMRTI SV. CYRILA
V letošním roce si připomínáme 1150 let od doby, kdy roku 869 zemřel v Římě sv. Cyril. Nazývali ho Filozofem, protože se řadil mezi nejvýznamnější křesťanské myslitele. Byl autorem HLAHOLICE – originálního písma, kterým sv. Cyril a Metoděj, patroni našeho kostela, poprvé ve slovanském jazyce sepsali Evangelia a posléze i celou Bibli. Cyril napsal také první veršovanou skladbu – báseň v dějinách slovanského písemnictví – takzvaný „Proglas“. My dnes už sice hlaholici nepoužíváme, ale stále platí, že to byli Cyril a Metoděj, kteří nás naučili číst a psát a zařadili nás tak mezi kulturní národy. Cyril se těšil za svého života takové úctě, že když v Římě zemřel, měl být pochován v podzemí baziliky sv. Petra. Jeho bratr Metoděj však prosadil uložení jeho těla do římské baziliky sv. Klimenta, vedle hrobu tohoto třetího římského papeže, jehož ostatky sv. Cyril sám objevil na Krymu a v roce 867 přinesl jako dar do Říma. Velikost Konstantina Filozofa, který krátce před svou smrtí vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril, se nám ukáže, když si uvědomíme, co vše za několik málo let mezi roky 863 a 869 dokázal vytvořit: sestavit první slovanské písmo, přeložit liturgické knihy do slovanského jazyka, vytvořit slovanskou bohoslužbu, vychovat žáky ovládající staroslověnský jazyk a bohoslužbu, přesvědčit řadu oponentů a nakonec i samotného papeže o potřebnosti slovanské bohoslužby. V letošním roce plánujeme v naší farnosti dokončit cyklus pěti kostelních dveří nesoucích vyobrazení nejstaršího slovanského písma. Předloni jsme nechali za přispění obce zhotovit dvoje dveře. První se staroslověnským nápisem „Iskoni bě Slovo“, tedy „Na počátku bylo Slovo“, což je první věta Evangelia sv. Jana a také zřejmě první věta vůbec, která byla zapsána slovanským písmem. Druhé dveře nesou jméno sv. Cyrila tvůrce hlaholice. Loni se za podpory mnoha dárců, kteří adoptovali zobrazená písmena hlaholice, podařilo získat peníze na zhotovení vstupních dveří. Letos dokončíme poslední dvoje dveře, jedny se jménem prvního moravského biskupa sv. Metoděje a druhé, které pravděpodobně ponesou začáteční písmena naší obce. U příležitosti výročí 1150 let od smrti autora nejstaršího slovanského písma, budou nové dveře bílovického kostela slavnostně požehnány 5. května 2019. Svoji účast na této oslavě přislíbil olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner, 71. nástupce sv. Metoděje na moravském biskupském stolci.
Na tento den je na 10. hodinu naplá-nována slavnostní bohoslužba s poděkováním těm, kteří se zasloužili o vznik tohoto díla. Poté bude následovat pohoštění v prostorách farní zahrady. Odpoledne proběhne přednáška doc. Mgr. Miroslava Vepřeka, Ph.D., odborníka na hlaholici, o symbolickém významu jednotlivých liter tohoto písma, ale trochu i o historickém pozadí a důležitosti hlaholice pro naši kulturu. Slavnostní odpoledne bude pokračovat posezením při cimbálu na farní zahradě. Zároveň zde bude pro případné zájemce i menší hlaholská písařská dílna. Pro děti bude připraven naučný zábavný program zahrnující putování po stopách dvou soluňských bratrů. Toto je hrubý nástin slavnostního dne, kdy si připomeneme kořeny naší kultury i celé dědictví spjaté se sourozenci Cyrilem a Metodějem, které jistě právem považujeme za duchovní otce slovanských národů.Všechny srdečně zveme a těšíme se na společně strávené chvíle.
PAVEL LAZÁREK, FARÁŘ

BÍLOVICKÉ KŘÍŽE A KAPLIČKA
V rámci výletního čísla našeho zpra-vodaje bych Vás rád pozval na krátkou procházku uvnitř obce kolem bílovických křížů. Začneme na ulici Obřanská, kde poblíž památného stromu Stará hruška stojí hned nejstarší kříž v obci, který nechal roku 1826 postavit jistý Tomáš Zwiling. Říká se mu též kříž na Nivách nebo U hrušky. Kamenný podstavec je zřejmě původní, kovový kříž byl opakovaně ničen a následně nahrazován, naposledy roku 2005 péčí Arnošta Huňaře. Půjdeme-li dolů po Obřanské, mineme po levé stra-ně hřbitov, uprostřed něhož se nachází hlavní hřbitovní kříž datovaný roku 1908, samotný hřbitov byl zřízen o šest let dřív. Před kostelem se nachází jediný celo-kamenný krásně vytesaný kříž, který byl zbudován nákladem Antonie Olejníčkové, ošetřovatelky v nemocnici u sv. Anny, a byl posvěcen roku 1907. Původně byl umístěn na návsi před Obecní hospodou, ale roku 1981 byl (z obav před jeho poničením) přesunut na nynější místo. Od kostela se pěšinkou dostaneme na ulici Trávníky, kde stojí kříž zbudovaný roku 1879 Vilemínou Julinkovou, majitelkou bílovického mlýna. O kříži a jeho přesunech pojednal Zdeněk Mrkos v č. 4/2016 zpravodaje, zde je vhodné uvést, že paní Vilemína se zasloužila nejen o tento kříž, ale zejména roku 1899 věnovala pozemek ke zřízení již zmíněného hřbitova. Přejdeme-li po lávce na druhý břeh Svitavy, narazíme na nenápadnou leč půvabnou kapličku zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému. Ta byla patrně zbudována v návaznosti na nařízení Marie Terezie z roku 1770 zřídit v každé obci zvoničku k hlášení požárů. Bílovičtí vybudovali nejen zvonici, ale rovnou kapličku u lávky přes řeku na poutní cestě mezi Brnem a Křtinami, jež byla příhodně zasvěcena ochránci před nebezpečím od vody. V publikaci M. Procházky Výletní Bílovice nad Svitavou (1988) je uvedeno, že do kapličky se původně chodilo po dřevěných schodech od vozové cesty, které byly odstraněny při stavbě silnice v roce 1896, a vchod byl přeložen na severní stranu. Pokud by někdo ze čtenářů měl fotografii kapličky s původním vchodem, nechť se prosím ozve. Po zřízení kostela, na jehož věži byly hned tři zvony, ztratila kaplička svoji primární funkci a někteří sekulárně založení občané navrhovali její zboření či jiné využití. Nákladem kostelní jednoty proto byla roku 1921 zedníkem Leopoldem Fritzem opravena, přičemž bylo odstra-něno zvonicové patro a vybudován štít s výklenem pro sochu Panny Marie. Uvnitř kaple je umístěna socha sv. Jana a oltář s ambonem, který byl roku 1984 instalován Antonínem Brychtou v kostele, kde zůstal relativně krátkých 21 let do velké rekonstrukce chrámového interiéru. Každý rok, dne 16. května, je na svátek jejího patrona sloužena v kapličce mše svatá. Kolem cukrárny Svitava vyjdeme po schodech na cestu s místním názvem „na Štokách“, kde u domu č. 664 stojí jednoduchý litinový kříž zvaný u Andělovských. Byl vybudován roku 1889 na základě poslední vůle Marie Vackové, dcery Josefa a Josefy Vackových, která zesnula o rok dříve. Ujdeme-li po červené turistické značce necelých 500 metrů, dojdeme k nejkrásnějšímu bílovickému kříži (tentokrát dřevěnému), zvanému Pašijový. Byl vyroben roku 1911 Václavem Sehnalem a Theodorem Šenkem, a to na náklady Antonie Olejníčkové, která se za-sloužila rovněž o kříž u kostela. Je bohatě malovaný a vyřezávaný symboly Kristova umučení (odtud jeho název). V našem kraji je značně netypický, podobné kříže se nacházejí až na Slovácku. Roku 2009 byl péčí bílovické farnosti a mnoha dobrodinců restaurován uměleckým truhlářem Romanem Slaným a akademickou malířkou Janou Ondrušovou-Wünschovou. Přímo v údolí pod námi stojí u silnice na hranici katastrů Bílovic a Řícmanic kříž připomí-nající vraždu Wilhelma Balšana, kterou spáchal Jan Kratina roku 1884. S nepříliš vzhledným betonovým křížem je spojen tragický příběh, jejž poutavě popsal Jan Horáček v č. 4/2017 zpravodaje.Naše procházka je u konce.Většina uvedených křížů přitom měla své dřevěné předchůdce, které jsou vyznačené již na tereziánských mapách. Na závěr je vhodné zmínit, že kříže byly stavěny z různých důvodů, přičemž vedle orientačního jsou v Bílovicích přítomny hned tři další. Kříže byly jednak vztyčo-vány na místech zločinů či jiných neštěstí (Balšánův kříž), lidmi majetnými (kříž na Nivách), ale rovněž osobami svobodnými, resp. bezdětnými, což je případ M. Vackové a A. Olejníčkové (zdravotní sestry se v té době nesměly vdávat). Motivem ke stavbě křížů byla v posledním případě naděje, že když ne děti, budou se za spásu jejich duší modlit alespoň kolemjdoucí…
JAN LATA
Použitá literatura: Obřanská farní kronika (2013), materiály shromážděné Jaroslavem Filkou a Zdeňkem Mrkosem, jimž rovněž děkuji za připomínky.

Zpravodaj č. 1/2019

Nechat vzkaz

*