Krásné zakončení vánočních svátků na bílovickém náměstí. Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby „Hej, Mistře“ tak typická pro vánoční dobu spojila na místě 49 zpěváků, 16 muzikantů a cca 150 posluchačů. Hudba byla ale zřetelně slyšet i mnohem dál. A tak se mnozí zaposlouchali a snad i zamysleli nad tím, jak můžeme odložit své spory a vykročit do dalších dnů v duchu smíření, přátelství, odpuštění. Radostné poselství.
Pořád se něco děje. Přinášíme nabídku událostí, které farnost pořádá nebo na které chce upozornit. Těšíme se na setkání s vámi na některé z nich. Tentokrát události během ledna 2020.
Dlouhodobější výhled je v Kalendáři událostí.
Dětské mše svaté — každý pátek (ve školním roce) v 17.30 hod. se koná mše sv. pro děti. Každou středu od 17 do 17:45 hod. bude pro děti 3 – 6 let připravena katecheze Dobrého pastýře. Využijte tuhle příležitost, aby i vaše děti školního i předškolního věku mohly zakoušet společenství s Bohem v našem kostele.
V neděli 22. prosince 2019 se v našem kostele uskutečnil koncert cimbálové muziky Líšňáci. Jednalo se o benefiční koncert na podporu farnosti Rybník. U obce Rybník v blízkosti České Třebové mají bílovičtí skauti své tábořiště. Skautský oddíl tedy inicioval sbírku, jejíž výtěžek byl už ve farnosti předán. Tímto koncertem jsme měli další příležitost pomoci malé farnosti v oblasti bývalých Sudet a současně i podpořit rozvoj dobrých vztahů našeho skautského oddílu a blízké farnosti.
Bílovický Zpravodaj č. 4/2019 přinesl i příspěvek Jana Laty, který zve k nahlédnutí do aktuálních vánočních událostí v Bílovicích a současně nabízí i několik historických souvislostí.
V tomto článku chci pozvat čtenáře k návštěvě kostela v době vánoční (i před ní) a poskytnout informace o obřadech, zvycích a programu, který je v něm očekává. Jak je již všeobecně známo, Vánocům předchází doba adventní, která je charakterizována jako období očekávání příchodu Spasitele, doba rozjímání a dobročinnosti, která si zachovává určité postní prvky. Trvá tři až čtyři týdny, podle dne v týdnu, na který připadá Štědrý den. Pokud se jedná o neděli, je tento den současně čtvrtou nedělí adventní, a to díky starobylému (již židovskému) zvyku, podle kterého svátek začíná již předcházejícího večera, např. šábes se začíná slavit již páteční večer. Při první adventní neděli se při mši žehnají adventní věnce, kterých je u presbytáře několik desítek a k požehnání je nosí i ti, kteří běžně do kostela nechodí. V adventu se obnovuje zvyk slavení rorátů, jde o jitřní mše, při kterých se zpívají mariánské písně mající svůj počátek již v době Karla IV. V Bílovicích se slouží zpravidla ve středy a soboty a po nich chodí děti posnídat na faru. Již tradičně je připravována mikulášská nadílka, o které je řeč v jiném článku. Svátky dalších „adventních“ světců se nijak specificky neslaví. V minulosti však byl v Bílovicích rozšířený kult sv. Barbory, jíž je zasvěcena kaple v obřanském kostele a roku 1721 bylo při ní ustanoveno bratrstvo sv. Barbory, mezi jehož členy byla řada tehdejších Bílovčáků (kteří patřili do obřanské farnosti). Dle obřanské farní kroniky bývalo na její svátek ke zpovědi k dispozici hned šest kněží. Ale zpět k současnosti, o Štědrém dnu se slouží dvě mše, ve tři pro děti a o půl jedenácté večer „půlnoční“, při obou dvou kostel praská ve švech a tento den navštíví kostel jistě nejvíc osob v roce. Vrcholem dětské mše je přenášení Jezulátka od hlavního oltáře do jesliček, které si děti živým řetězem posílají. Specifická je i kostelní výzdoba, na první pohled zaujme řada vysokých stromků, které zaplňují přední část kostela. Na hlavním oltáři je zlatým brokátem zakryt kříž a před něj je postavena soška Jezulátka, vysoká cca 60 cm. Má zajímavou historii, soška původně stála ve výklenku vily na ulici Komenského ulici č. 256 (dnešní zubní ordinace) a původní majitel domu dr. Nikolský ji zřejmě věnoval farnosti. Neznámo kdy se socha dostala na farní půdu, kde ji roku 2009 objevili ministranti Vlasta Kříž a Martin Koudelka. Péčí Jany Ondrušové a Romana Slaného byla soška zrekonstruována a o Vánocích se z ní můžeme těšit. Snad ve všech kostelech, bílovický nevyjímaje, je vystavován betlém. Ten původní byl rozsáhlý s velkými figurkami, avšak během ostřelování kostela v dubnu 1945 byl zničen. Farář Hebelka zakoupil menší sádrové figurky, jejichž část se používá dodnes a až za faráře Filky byl betlém částečně obnoven a byly zakoupeny figurky a další vybavení v Třešti, kde je dodnes živá betlemářská tradice. Některé figurky věnovali farníci a bílovický betlém je tak určitou všehochutí stylů postav i jejich velikostí, dětem se však přesto líbí, největší pozornosti se pochopitelně těší černoušek s kývající hlavičkou. Slavnostní bohoslužby se konají rovněž na Boží hod a svátek sv. Štěpána. První neděli po 25. prosinci se slaví svátek sv. Rodiny, kdy při mši mohou manželé obnovit manželský slib. Významný je též svátek Zjevení Páně slavený 6. ledna, kdy se narozenému Spasiteli poklonili mudrci z východu (tři králové). V Bibli se přitom nepíše o jejich počtu, ale tento je odvozován od darů, které Ježíškovi přinesli, a to zlato, kadidlo a myrhu. Vánoční doba pak končí další nedělí, kdy je připomínán Ježíšův křest a počátek jeho veřejného působení. K Vánocům neodmyslitelně patří všemožná hudební produkce. Vedle (svépomocného) zpěvu koled se můžeme těšitna hudební doprovod Bílovického amatérského chrámového sboru, a to zejména 24. a 25. prosince. Dětskou vánoční mši doprovodí vokálně-instrumentální těleso dětí a mládeže pod vedením Lukáše Habance. Rovněž se bude konat rekordní počet koncertů, jejichž program je uveden níže. Třebaže nevíme, kterého dne se přesně Ježíš Nazaretský narodil, můžeme si o vánočních svátcích připomenout, že v jeho osobě a poselství byl lidem dán nezasloužený dar a že podle křesťanství se Bůh dává poznat lidem v podobě bezbranného dítěte. Venite adoremus.
JAN LATA
Čtvrté letošní číslo Bílovického zpravodaje věnuje hlavní pozornost Vánocům v Bílovicích. A nabízí hned několik pohledů na ty dnešní stejně jako ohlednutí do historie. Ne náhodou se tak děje v čase, kdy si připomínáme sto let od 22. prosince 1919, kdy Rudolf Těsnohlídek a jeho dva přátelé nalezli prokřehlé odložené maličké dítě v lese v blízkosti Bílovic. A tato vyprávění o této události i přes časté připomínání neztrácí nic ze své působivosti i po tak dlouhé době. Navíc pomyslně odstartovala celou řadu tradic, které jsou zásadní a neodmyslitelné i pro všechny, kdo žijí v Bílovicích dnes, v době dostatku až blahobytu.
Redakce mimo jiné dává Zpravodaji možnost nahlédnout na to, co se děje během Vánoc v Bílovickém kostele (Vánoce nad Svitavou), a tím zve čtenáře k široké vánoční nabídce farního společenství. Neměli byste přehlédnout ani vzpomínku P. Jana Rybáře, kterou najdete pod nadpisem „Vánoce za 2. světové války“. Prostor dostal i příspěvek o historii a současnosti mikulášských nadílek i Tříkrálová sbírka, která k vánočnímu času po mnoho let neodmyslitelně patřía ta nejbližší v roce 2020 už klepe na dveře. P. Pavel Lazárek se ve svém článku vrací k hlavní události roku spojené s novým cyklem kostelních dveří a jejich požehnáním olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem před několika měsíci. A v dalším samostatném příspěvku ve Zpravodaji se obrací ke všem lidem dobré vůle s přáním šťastných a požehnaných svátků vánočních.
Pokud jste Zpravodaj nenašli ve své poštovní schránce, neváhejte si ho vyzvednout na obecním úřadu nebo najít v elektronické podobě na webu Obce: Bílovický Zpravodaj č. 4/2019.
V neděli 15. prosince 2019 se v našem bílovickém kostele uskutečnil pěvecký adventní koncert Jitky Zerhauové. Na varhany doprovodila Daša Karasová. Zazněly skladby W. A. Mozarta, J. S. Bacha, Ch. Gounoda, A. Dvořáka a dalších. Pro všechny, kteří přišli, to byl nezapomenutelný kulturní zážitek. Děkujeme.
Mezzosopranistka Jitka Zerhauová je dlouholetou členkou Janáčkovy opery. Pěvecké kariéře se věnuje již od dětství (navštěvovala pěvecký sbor Mladost a Mladé madrigalisty). V době studia na JAMU byla zvána na pohostinská vystoupení. Po absolvování JAMU krátce působila v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, aby poté přijala nabídku na angažmá ve Státní opeře v Bratislavě. Záhy své působiště rozšířila i na brněnskou operu, kam v roce 1987 přešla do angažmá. Nadále spolupracovala s bratislavskou operou a s operou Národního divadla v Praze. Nejen brněnské obecenstvo mohlo poznat její pěvecké kvality v náročných partech mezzosopránového oboru, jako jsou Carmen, Ježibaba (Rusalka), Káča (Čert a Káča), Azucena (Trubadúr), Amneris (Aida), Marcellina (Figarova svatba), Martinka (Hubička) a mnoha dalších. Mimo operní jeviště se rovněž intenzivně věnuje interpretaci písňových recitálů, kantát a oratorií, spolupracuje s rozhlasem a televizí. Úspěšně vede hudební agenturu Amneris. (zdroj http://www.ndbrno.cz/opera/jitka-zerhauova)
Rok se sešel s rokem a začíná další advent. K Vánocům už jenom krok. A k tomu patří i svátek svatého Mikuláše a mikulášská nadílka. V neděli 8. prosince jsme pozvali všechny děti, aby přišly přivítat svatého Mikuláše. Na začátku jich bylo před kostelem jen pár, ale postupně se jejich počet rozrostl až na osmdesátku. Mezi stylizovaným Nebem a Peklem se tyčily velké váhy ukazující púřevahu dobra nad zlem. Vše je připraveno, aby Mikuláš i s očekávanou nadílkou mohl přijet. Čerti ale byli jiného názoru. Jak jinak? Vždy se snaží příchod Mikuláše překazit. Vytahují na světlo kdejaké špatnosti dětí, mnohdy si i vymýšlí, a když ani to nestačí, přidají pár podfuků a váhy se rázem převáží na špatnou stranu a jejich lesk pohasne. Andělé se zdáli být chvíli bezradní, ale nakonec spolu s dětmi všechno napravili. Děti prokázaly patřičnou odvahu, kdy procházely mezi spícími čerty a jednotlivé špatnosti proměňovali na odhodlání dělat naopak věci dobré. A přesvědčili jsme se, že i na tom nejmenším dobru záleží. A tak jsme opět po roce přivítali v Bílovicích svatého Mikuláše a všechny děti se dočkaly mikulášské nadílky.
Noc kostelů nabídla široké veřejnosti v České republice poprvé v roce 2009 možnost navštívit kostely a modlitebny a poznat nejen jejich kulturní hodnotu, ale také se seznámit s křesťanstvím prostřednictvím hudby, výtvarného umění, divadelního představení, rozhovoru či setkání. Naše farnost se poprvé zapojila v roce 2013. Tento rok se Noc kostelů konala v pátek 24. května a Bílovice nemohly chybět. A zaznamenali jsme velký zájem příchozích, často bílovčáků, kteří říkají, že ještě nikdy neviděli kostel otevřený. A to se tady pořád něco děje a bývá otevřený dost často. je pravda, že poutá pozornost mnohých už při pouhém průjezdu obcí, autem, vlakem či na kole.
Program zahájila komentovaná mše a pro přítomné šlo o zajímavé připomenutí významu jednotlivých částí bohoslužby, pro některé pak spíše výjimečná příležitost k zamyšlení, co že to ti katolíci v tom kostele vlastně dělají a proč. Po mši pak plynule navázal cyrilometodějský program „Pět důležitých míst v životě svatých Cyrila a Metoděje“, do kterého se zapojili malí i velcí. Luštili nápisy v hlaholici na dveřích našeho kostela a pro mnohé to bylo vlastně poprvé, kdy se důkladněji setkali s písmeny, kterými byly napsány první slovanské texty. Jirka pak samozřejmě vytrvale provázel jednotlivé skupinky do věže až do pozdních hodin. Své posluchače si našla i přednáška Jana Laty o dění v Bílovicích a vztazích, často kontroverzních, v období před sto a více lety, tedy v době, kdy se stavěl náš kostel. A jak víme, toto období a celá stavba či spíš její uvedení do užívání se neobešlo bez konfliktů a komplikací. Zájem vyvolalo i promítání dokumentu o bílovickém rodákovi Janu Rybářovi. Celý večer jsme pak zakončili modlitbou a zpěvem. Modlitbě zpěvem patřila závěrečná hodinka.
Při příležitosti 1150 let od smrti sv. Cyrila († 14. února 869) – autora nejstaršího slovanského písma jsme v rámci projektu Noci kostelů připravili poutní trasu, která propojí Bílovice nad Svitavou, kde místní kostel nese zasvěcení sv. Cyrilu a Metodějovi, adamovský kostel se Světelským oltářem a křtinský chrám, kde podle tradice křtili přímo svatí Cyril a Metoděj a jejich žáci.
Výchozím bodem je kostel sv. Cyrila a Metoděje v Bílovicích nad Svitavou, kde na nových vchodových dveřích kostela najdeme vyobrazení originální slovanské abecedy HLAHOLICE odkazující na stěžejní přínos Cyrilometodějské mise, kterým je Slovo, tedy Ježíš Kristus – Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Tvůrcem hlaholice je sv. Cyril a pomocí tohoto písma sv. Cyril a Metoděj poprvé ve slovanském jazyce sepsali Evangelia a posléze i celou Bibli. Podoba jednotlivých písmen na bílovických kostelních dveřích vychází z nejstaršího dochovaného hlaholského textu takzvaných Kyjevských listů, které byly vytvořeny na území našeho státu. Na vstupních dveřích kostela je tedy vyobrazeno 36 hlaholských písmen v jejich nejstarší známé podobě! My dnes už sice hlaholici nepoužíváme, ale stále platí, že to byli Cyril a Metoděj, kteří nás naučili číst a psát a zařadili nás tak mezi kulturní národy.
Cesta z Bílovic nad Svitavou pokračuje přes mariánské poutní místo Adamov. Zdejší Světelský oltář byl původně součástí hlavního oltáře vytvořeného pro cisterciácký klášter ve Zwettlu (Světlá) v Dolním Rakousku. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších památek pozdně gotického řezbářství. Představuje scénu Nanebevzetí Panny Marie obklopenou desítkami vyřezávaných postav. Sv. Metoděj pokřtil knížete Bořivoje a jeho manželku sv. Ludmilu, již podle tradice předal vyobrazení Bohorodičky Panny Marie, které je dodnes uctíváno jako zázračný obraz ve Staré Boleslavi. Četné kostely zasvěcené Panně Marii jsou tak dokladem o mariánské úctě, na jejímž počátku stáli u slovanských národů sv. Cyril a Metoděj.
Křtiny ukrývají perlu mezi našimi barokními stavbami Santiniho chrám Panny Marie, jedno z nejstarších a nejpamátnějších poutních míst na Moravě. Jeho dávný duchovní význam lze tušit již ze samotného jména obce, které lidová tradice dává do přímé souvislosti se slovesem „křtít“. Podle legend byli v blízkém „Údolí křtu“ (Vallis baptismi, Křtinské údolí) křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu. Podle starého vyprávění ve zdejším údolí křtili přímo svatí Cyril a Metoděj a jejich žáci.
Na třech zastavením budou připraveny úkoly, po jejich zdárném splnění dostane každý z účastníků otisk razítka do poutnického pasu. Navštíví tak nejen tři významné chrámy, ale také v roce výročí 1150 let od smrti sv. Cyrila – autora HLAHOLICE – se vydá do naší historie a vyzkouší si psaní nejstarším slovanským písmem.
Pavel Lazárek, farář v Bílovicích nad Svitavou a v Adamově
Otážeš-li se slovanských spisovatelů: Kdo vám vytvořil písmena nebo knihy přeložil? tu všichni to vědí a odpovídajíce řeknou: Svatý Konstantin Filosof řečený Cyril, ten nám i písmena vytvořil i knihy přeložil, a jeho bratr Metoděj. Takovou vzdělanost, bratři, dal Slovanům Bůh. Jemu budiž sláva a čest a moc a klanění nyní i vždycky i neskončené věky. Amen (Mnich Chrabr, O písmenech)
Při příležitosti 1150 let od smrti sv. Cyrila se v neděli 5. května 2019 uskutečnilo za účasti olomouckého arcibiskupa Mons. Jana Graubnera Slavnostní požehnání nového cyklu kostelních dveří s vyobrazením hlaholice, nejstaršího slovanského písma, které vytvořil sv. Cyril.
Otec arcibiskup ve své promluvě propojil velikonoční události s odkazem svatých Cyrila a Metoděje, ale hlavně celé poselství přenesl do našeho dnešního života. „Jak důležité jsou naše vzájemné vztahy, a některé jsou mrtvé. A vzkříšení má přijít právě tam. A do toho se nám přirozeně nechce,“ ohlíží se za pronesenými slovy jedna z účastnic.
V závěru mše sv. zazněla celá řada poděkování za realizaci tohoto výjimečného díla.
Počasí nebylo zrovna příznivé a chladno a mírný deštík nás udržovaly do posledních chvil v nejistotě, kde se bude následná oslava odehrávat. Ono se ale těžko modlí za krásné teplé a slunečné počasí, když se celá země modlí za více deště a dostatek vláhy. Díky velkému úsilí mnohých vše bylo včas připraveno a tak se i přátelské posezení na farní zahradě mohlo uskutečnit podle plánu. Nechybělo samozřejmě ani bohaté občerstvení. Odpolední program se ale přece jenom z velké části přesunul do vnitřních prostor a chladné počasí si vyžádalo i časovou úpravu programu. V kostele se uskutečnila májová pobožnost se svátostným požehnáním. Přednáška doc. Miroslava Vepřeka o hlaholici a staroslověnském písemnictví byla velmi zajímavá a nesmírně poutavá. Zavítal mezi nás také otec Jaroslav Filka a představil novou knihu Kostelní jednota v Bílovicích nad Svitavou. A samozřejmě byl pak brzy obklopen mnohými farníky, protože ho poslední dobou nevídáme tak řčasto, jak bychom rádi. Doc. Vepřek pak vedl v klubovně písařskou dílnu, při které si děti mohli vyzkoušet psaní husím brkem a inkoustem. A co jiného než hlaholici. A tuto možnost využili i mnozí dospělí. Mezitím začala hrát cimbálová muzika, zpívalo se, povídalo a popíjelo…
Hezký a požehnaný den. Snad se líbil i vám. Otevírá se tak nová kapitola dějin bílovického kostela. Ať přivede k porozumění radostné zprávy o Ježíši Kristu co nejvíce lidí tak, jak o to usiloval svatý Cyril, který stál u zrodu prvního slovanského písma.
Fotogalerii můžete navštívit zde: https://www.clovekavira.cz/detail-galerie/3a7d026e-6e14-4511-af6a-53e78d1d4acc