Velkopáteční křížová cesta

Čtrnáct zastavení křížové cesty. Pobožnost, která nás v postní době provází a v Bílovicích je už po mnoho let vždy v pátek a v neděli. Někdy ty páteční vedou děti, někdy volíme připravené texty a písně z kancionálu. Doposud vždy v kostele. Na Velký pátek jsme se ale vydali na křížovou cestu přece jenom trochu jinak. Smyslem bylo dotknout se bolestí dob minulých i současnosti, které se dotýkají města, kde žijeme, lidí, které potkáváme, nás samých, míst, kudy chodíme a často o nich až tak moc nevíme.

Ve 14 hod. jsme se sešli u kříže na Obřanské ulici v blízkosti Staré hrušky. Odtud jsme zamířili na hřbitov, kde následovala hned tři zastavení – u hlavního hřbitovního kříže, u hrobu rudoarmějců a u kněžského hrobu. Slova zamyšlení a modlitby podle P. Petra Piťhy nás provázely na každém zastavení. Jan Lata k navštíveným místům připojoval i zmínku o tom, proč právě tato místa jsou vybraná k zastavení a často také dal nahlédnout do historie těchto míst, křížů. S dalšími zastaveními jsme pak pokračovali u kříže před kostelem, kříže v Trávníkách a pak i dole před Obecní hospodou, na místě, kde právě kříž před kostelem až do roku 1981 stával. Neminuli jsme ani dům plukovníka Metoděje Šebely na rohu Kratinovy ulice. Deváté a desáté zastavení nás zavedlo k pomníkům obětí první a druhé světové války na ostrůvku. Po zastavení u nedaleké kaple sv. Jana Nepomuckého jsme vystoupali ke kříži u domu č. 664 na Havlíčkové ulici, který leží podobně jak kaplička na poutní cestě směrem do Křtin. Odtud naše kroky vedly k Balšánovu kříži na pomezí Bílovic a Řícmanic. Křížovou cestu jsme zakončili, jak jinak, u Pašijového kříže na Nivkách. A pokud vás zajímá, kolik nás bylo, pak někdo spočítal, že šedesát tři.

Nechat vzkaz

*