Velikonoce jsou pro všechny křesťany největšími svátky. Ježíš umírá na kříži, za nás, za naše hříchy. Ne dávná událost, to my se svými hříchy máme podíl na potupné smrti toho, který se z lásky k nám stal člověkem a přišel nás zachránit. Po čtyřicetidenním postu, ve kterém jsme se setkávali při pátečních a nedělních křížových cestách, vstupujeme s touhou a čistým srdcem do tajemství velikonočního Třídení. Otec Jaroslav byl vytrvale k dispozici ve zpovědnici dlouhé hodiny, aby každý mohl přijít k Pánu. A přicházeli i ti, kdo svátost smíření nepřijali dlouhé roky, desítky let. Pustý kostel na Velký pátek (letos poprvé slavený jako státní svátek), bez výzdoby, zvony utichly, oltář prázdný. A den na to, večer, stmívá se a před kostelem hoří oheň… Vigílie Vzkříšení. Paškál, který připomíná našeho Pána Ježíše Krista, vchází do potemnělého kostela, světla přibývá s každou další svíčkou v našich rukách. Přináší opět světlo, nejen do kostela. Do našich životů. Světlo a radost, vše dává smysl. Hrob je prázdný. Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Velikonoční radost proměňuje náš život. Někomu poprvé, někomu jako minulé roky. Ale vždy nás zve k novému životu v plnosti, s Ježíšem. On zvítězil nad smrtí. Kdo by se bál?
Velikonočním oktávem Velikonoce nekončí. Přejeme požehnané Velikonoce všem. Ježíš říká: „Pokoj vám.“ Ať tedy jeho pokoj nás všechny naplní.