MSKA Bílovice nad Svitavou II/4: Ladislav Heryán a Boží milosrdenství
Pobočka Moravskoslezské křesťanské akademie už v Bílovicích funguje dva roky. Na závěr druhého ročníku pozval její předseda dalšího z řady vzácných hostů: P. Ladislava Heryána, SDB, biblistu a učitele biblistiky, autora několikrát dotiskované knihy „Exotem na této zemi“, muzikanta, „pastora undergroundu“, jak o něm tvrdí Wikipedie.
Anebo raději „Laďu?“
On sám o tom v průběhu večera řekl zhruba toto (za nepřesnost při citaci se autor tohoto textu předem omlouvá): „Když se představím jako P. Ladislav Heryán, stavím mezi sebe a vás zeď. Když řeknu, že jsem Láďa a že mi můžete tykat, znamená to, že stojím o to, abych s vámi navázal vztah“. Budeme tedy toto jeho přání respektovat i v tomto textu a hovořit o něm jako o Láďovi.
Vlastní přednášce předcházela bohoslužba, kterou společně s Láďou celebroval i náš milý pan farář P. Pavel Lazárek, a dá se říci, že homilie této mše už vlastně předznamenala přednášku samotnou. Už v tuto chvíli na sebe Láďa Heryán prozradil, že pochází v podstatě z nevěřící rodiny: rodiče ho sice nechali pokřtít a přihlásili ho na náboženství, sami ale do kostela nechodili a později i jemu bránili do kostela chodit, aby si „nezkazil přihlášku na školu“. Jak se objevilo i později, tento stav, kdy si prožil „křesťanskou pubertu“ jako revoltu vůči rodičům, hodně ovlivnil jeho život i jeho představu Boha.
Než Láďa začal přednášet, vzal si kytaru a spustil jednu ze svých undergroundových písní. Pak začal – jak jinak než netradičně: shrnutí si nenechal na závěr, ale naopak ho přednesl hned v úvodu. Tím shrnutím byl příběh kolegyně, která se objevila jednoho dne brzo ráno na škole, kde oba učí, kvůli nutné schůzce s jiným kolegou. Kolegyně, majíc dvě malé holčičky, si vzpomněla, že jedna z nich už bude vzhůru, a zavolala manželovi, aby jí dal holčičku k telefonu, aby jí mohla něžnými slovy vyjádřit svoji lásku. A Láďa k tomu dodává: ona tu holčičku měla v sobě, než ji porodila; ale v přeneseném smyslu ji měla „v sobě“ i pak, po porodu; a bude jí mít „v sobě“ i tehdy, až z ní bude puberťačka, která se vůči ní bude vymezovat; až z ní bude pětadvacetiletá slečna, která s ní bude probírat své vztahy; až z ní bude čtyřicetiletá zralá žena, která se svou maminkou bude jednat jako s partnerem. Předobraz vztahu této laskavé maminky ke své holčičce je předobrazem vztahu Boha k nám: a to je právě ono milosrdenství, o kterém je řeč.
Teprve teď začal svá slova demonstrovat na příkladech z Písma, a navzdory tématu Božího milosrdenství začal Starým zákonem. Neuvěřitelně pohotově listoval Biblí, citoval pasáže z knihy Exodus a upozornil na místa, která se tak trochu „ztratila v překladu“. Z hlavy přitom sypal hebrejské originály a vysvětloval, co které slovo vlastně znamená a od čeho je odvozeno. Vysvětlil, že i v případě Desatera neodpovídá v češtině používané slovo „přikázání“ původnímu významu. Od Mojžíše a jeho setkání s Bohem pak zvolna přešel k Ježíši Kristu a jen mimochodem vysvětlil, jak Nový zákon navazuje nikoli na hebrejský originál, ale spíše na řecký překlad Starého zákona. Místo hebrejských citátů teď Láďa z rukávu sypal věty řecké.
Láďa také upozornil na nebezpečí stavění falešných model a zdůraznil, že takovou modlou nemusí být zrovna zlaté tele či nějaký pohanský bůžek, ale i falešná představa o Boží spravedlnosti. Ano, říká Láďa, v Písmu se píše, že Bůh je spravedlivý, ale není možné to vytrhnout z kontextu. Boží spravedlnost znamená, že Bůh ctí smlouvu, kterou uzavřel. A ctí ji i v případě, že ji nectí druhá strana – protože je milosrdný, jinak také řečeno velkorysý. Ona Boží spravedlnost tedy není nic jiného, než zase jen jiné vyjádření Božího milosrdenství. A upozornil, že takto vnímá Boha on – protože každý člověk má svoji „tak trochu jinou“ představu o Bohu, danou jeho osobními prožitky a zkušenostmi.
Přednášku uzavřel ještě jednou písní, po které následovaly dotazy. Laďa vysvětlil, že pokud se brání vnímání Boha jako „policajta“, neznamená to, že by katolický křesťan neměl dodržovat pravidla. Jen by se měl ve vnímání pravidel vyvíjet: dítě potřebuje mít stanovené jasné hranice, ale pokud se padesátiletý muž nikam neposunul a vnímá Boha stejně jako školák na hodině náboženství, je někde něco špatně. Nejde přitom o to, obrazně řečeno, „zrušit sobotu“, ale spíše umět ji překročit tehdy, když je to právě třeba. Neboť, jak Láďa citoval Písmo, „sobota je pro člověka, ne člověk pro sobotu“.
V závěru se Láďa dočkal mohutného potlesku, po kterém ještě přítomným podepisoval svoji knihu „Exotem na této zemi“.
Příští přednáška MSKA v Bílovicích by měla proběhnout v říjnu a hostem by měl být doc. PhDr. Tomáš Petráček, Ph.D., Th.D., český katolický teolog, církevní historik, akademický kaplan při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové a učitel na Univerzitě Karlově a Univerzitě Hradec Králové. Doc. Petráček je také postulátorem blahořečení umučeného kněze Josefa Toufara, a právě na toto téma by měl pohovořit.
(Ondřej Zahradníček, foto Karel Ryšavý)