Víkend 20.-22. května 2016 patřil tatínkům. Ve výrazně obměněné sestavě se se svými dětmi tentokrát vypravili do doposud neprobádané destinace – do Lechovic na Znojemsku.
Jihomoravské Lechovice nejsou známy pouze svým nádherným barokním kostelem, který jako maják ční nad silnicí Brno-Znojmo, vínem, ale i jako působiště známého kněze-biologa Marka Orko Váchy. Když k tomu přidám blízkost NP Podyjí, musela naše tatínkovská parta tuto lokalitu vyzkoušet.
A tak v polovině května najelo v pátek 10 aut do kaštanové aleje u fary popsané příznačnými slogany, aby vypustilo zhruba 30-ti člennou skupinu do útrob objektu. Paní W (jak píše i slavná Orkova povídka) nás uvedla s tím, že celá fara včetně zahrady a sklepa plného archivního vína je naše. Jako již tradičně, začali jsme opékáním špekáčků. A následně musely děti, některé i rády, na kutě. Předeším holčičky dostaly luxusní oranžový pokojíček v přízemí. Otcové nad sklenkou místního vína naplánovali sobotní trasu do národního parku.
Ráno jsme vyrazili přes Znojmo do vesničky Čížov. Ta je známá jako východiště do NP s návštěvnickým centrem. Nutno podotknout, že děti nejvíce zaujalo muzeum Železné opony – tedy expozice o bariéře na hranicích za dob socialismu. Menší skákali po betonových zátarasách, starší si četli o ostnatých drátech. Po odpočinku jsme vyrazili po silničce směr Hardegg (A). Odbočka na Hardeggskou vyhlídku stála za to. Svačina na skalách s vyhlídkou na historický rakouský hrad s čilou řekou Dyjí byla super. Potom jsme už spěchali na rakouskou stranu přes hraniční most, abychom si hrad prohlédli. Na vstupu dokonce paní mluvila česky. Ale cena nás trochu odradila. A tak jsme alespoň poobědvali v podhradí. Někteří tatínci neodolali místnímu zlatiskému moku za 3,5 EUR a tak si poseděli. Ti více turisticky zaměření vyšli se staršími dětmi na skalní vyhlídky na rakouské straně Dyje. Potom nás již čekala návrat podél toku řeky (nádhera) a lesem nahoru překonávajíc depresi dětí z únavy. Nahoře v Čížově nás ale čekala sladká zmrzlina a návrat na faru. Opět táborák. Orko nikde – prý zase přednáší. Po uspání dětí jsme četli u táboráku povídky z Orkovy knihy o místních reáliích – dost jsme se pobavili.
V neděli se konečně zjevil Orko – měl mši. Na ní jsme hráli a zpívali. Farníci nás po mši vřele uvítali a děkovali za hudbu – prý to tady v Sudetech není moc běžné. Dokonce nás jedni snoubenci požádali o hraní na svatbě. To se také v říjnu uskutečnilo.
(text i foto Karel Ryšavý)
