Půlrok se půlrokem sešel a tatínkovská akce se tentokrát přesunula na Vysočinu mezi Velké Meziříčí a Třebíč do malebné vesničky Rudíkov. Rudíkovská fara v čele s otcem Václavem na nás udělala skutečně teplý dojem.
Krásně zatopeno, luxusně čisto, úžasné spaní v horním patře. Jenom těm tatíkům se v pátek nedaří přijíždět. Předvoj čekal až do 6 hodin, Miriamka se bála o Zdislávku, ohníček dohoříval, další tatínek zase volal, že to kvůli viróze vzdává…. Nakonec nás bylo 5 tatínků i dětmi – lehce podpůměrný začátek.
Sobotní ráno na nás vytasilo sluneční koupel, zakže po příjezdu zbylých tří tatíků (teda jeden nás stíhal až na nádraží) jsme vyrazili přes ponorku, což byl vodojem ve tvaru ponorky, na místní vlakové nádraží. Po cestě nás skoro převálcovali srnčí závodníci ale za chvíli jsme již i s opozdilci jeli moderní lokálkou Staedler. Trochu jsme se bavili nákupem jízdenek z instalovaného automatu, ale potom nás již vítal Budišov. Toto městečko je významné zámkem, který jako depozirář Moravského muzea slouží 5000 vycpaninám. Tam na nás už neměli čas, tak jsme vzali zavděk kašatnové sběrací soutěži nebo keškám. Po obědě v zámeckém parku při němž tatínci bránili potomkům v dalším demolování zpustlého zámeckého skleníku jsme se vydali na další cestu. Kopec Větřák nám toho moc neodhalil z větrného mlýna. Tak jsme pokračovali dál k domovu. Jednou nás mile překvapily houby václavky, jinde zase klády na kterých se toho dá tolik provádět. A ty krásné balvany všude kolem! Po jedné schovávačce mezi balvany jsme potkali dokonce mega-užovku! Prošli jsme lesem, kolem vypuštěného rybníka a kromě ztraceného Aleše jsme už další vzrušení na cestě neměli. Však už na nás vykouknula rudíkovská věž.
Hlavní jídlo dne – jelítka, prejt, brambory, zelí – bylo díky vybavené kuchyni v cuku-letu na stole. Po jídle se rozpoutala kašatanová válka v hlavním sále. Souběžně probíhaly seskoky z horních postelí na madračkové vrstvy. Na farním hřišti probíhal lítý fotbalový zápas na drobného vrnění Ráďova dronu. To už potom ani síly na opékání špekáčků nebyly.
V neděli se citelně ochladilo za začal vát solidní severák. Vidina pouštění draků ale překonala tuto nepřízeň a za chvíli se na nedaleké louce třepotala desítka plátěných příšer. Byla zima ale hlavně že to letí!!! Potom jsme se sešli na mši a po ní byl zase královský oběd. A dál už jenom posbírat kaštany, dát madrace zpátky a pečlivě uklidit faru – pan farář je přísný! Nám se tu líbilo. Nadřekli jsme příští podzim.
(Karel R.)
