33. neděle v mezidobí – Služba Bohu je naší radostí

V době protiepidemických opatření, kdy není možné účastnit se pravidelně bohoslužeb, je nedělní mše sv. z bílovického kostela přenášená na YouTube kanálu Televize Bílovice. Můžeme být alespoň takto na dálku spojeni v jedno společenství. Zdraví či nemocní, spojeni v modlitbě. Alespoň několik myšlenek z neděle 15. listopadu, tedy 33. neděle v mezidobí. Centrem liturgických textů je podobenství o svěřených hřivnách. Za povšimnutí stojí i nedávná proměna interiéru kostela. Lešení je už pryč a sochy na oltáři jsou krásně restaurované.

Jestliže se hovoří o Božích darech, tak nikdy to není něco malého. Hřivna, to bylo 36 kg stříbra, který ten člověk dostal. Tak podobenství nám nechce jen vypočítávat, kolik nebo čeho kdo dostal, ale chce nás přívést na myšlenku, jakým způsobem nakládáme s dary, jež jsme v životě přijali.

Dnešní evangelium je zaměřené nejen na to, co jsme dostali, ale i na to, co je před námi. Nezáleží tedy na velikosti, jestli pět a nebo dvě hřivny. Ta odpověď pána tomu, kdo dostal pět nebo dvě, je stejná. Ale je odlišná pro toho, kdo svoji hřivnu zakopal. A proč ji zakopal? Ze strachu. Je tam řečeno, že se bál. Ten strach, který paralizuje, svírá člověka, znemožňuje mu, aby nakládal se svým životem. A tak jej nežije, ale živoří v životě. Není schopen vidět cenu, kterou dostal od Boha samotného.

Dále otec Pavel několikrát připomněl svatou Anežku a jak je náš národ bohatý skrze ni. Královská dcera, Přemyslovna, která se rozhodla sloužit Kristu.

Dnešní čtení nejsou o tom, abychom v životě byli úspěšní. Sláva nesouvisí s úspěchem. Abychom si něco dokazovali. Abychom předkládali a vypočítávali, jaké máme výsledky v životě. Boží slovo nás učí tomu, abychom využívali talenty, které jsme přijali. A učí nás dávat sami sebe. Jestliže dáváme sami sebe, to znamená, že milujeme. Že se učíme mít rádi ty druhé kolem nás. Tím se podobáme Bohu, který je láska samotná, který nás stvořil k svému obrazu. Bůh, který do každého z nás vložil své dary.

Svá slova také zasadil do kontextu proměny presbytáře kostela s poukazem na to, jak po odstranění lešení můžeme spatřit a ocenit krásu toho obnoveného a nového. Kéž každý najdeme někoho, kdo nám pomůže jakoby poodstoupit a odhalit, jaké dary jsme dostali. Jsme Bohatí skrze Boha. A to je ta největší radost. Ať pochopíme, že služba Jemu není povinností, ale má být naší radostí.

V závěru otec Pavel poděkoval všem, kteří přicházeli a přicházejí na úklid kostela a všechny brigády spojené s malováním a uklízením lešení. Děkuje také za všechny finanční dary, i díky kterým mohl být tento kostel obnoven.

Z ohlášek: V neděli od 19 hod. adorace a zpovídání v Bílovicích. Přijmout Eucharistii lze v pondělí v 18 hod. v Babicích, v úterý a ve čtvrtek v 17:30 hod. v Adamově, v pátek v 17:30 hod. v Bílovicích.

 

 

 

Nechat vzkaz

*