Podzim a vzpomínka na zemřelé

Zbarvené listí stromů je jedním ze znamenání krásy podzimu. Příroda rozehrává své barvy na našich stráních a my s tajícím dechem si přejeme onu krásu v sobě uchovat. Bojíme se o ni, protože každý z nás ví, že za krátký okamžik onen půvab zmizí. Podobně v tomto dušičkovém čase si více uvědomujeme křehkost našeho bytí spojenou s bolestí, kterou prožíváme při odchodu našich blízkých. Máme obavy, že za čas bude naše jméno vymazáno z lidských myslí, stejně tak, jako jména těch, kteří nás už předešli. Kdo si pak na nás vzpomene?

Teologie nazývá Boha věčnou pamětí, která říká: „I kdyby matka zapomněla na plod svého lůna, já na tebe nezapomenu.“ Toto ujištění patří každému člověku.

Je důležité s vděčností myslet na všechny ty, kteří pro nás byli v životě darem a zároveň být i my sami darem pro lidi se kterými žijeme.

Na hrobech zapalujeme svíce, protože nám symbolizují úděl nás všech. Každá svíce jednou dohoří, stejně jako skončí lidský život. Když svíce hoří, ubývá, stravuje se, ale při tom vydává světlo a teplo pro okolí. I to je symbolické vyjádření života člověka. Život zazáří, podobně jako plamen svíce a stravuje se láskou a tím ubývá. Ale právě ona láska dává našemu životu smysl. Při rozžíhání svící nezapomeňme vzpomenout těch, kteří se našich životů dotkli láskou.

Všechno, čeho se dotkne láska, je zachráněno od smrti. Romain Rolland

Život zemřelých je uložen v paměti žijících. Cicero

Žít v srdcích, která zde zanecháváme, znamená nezemřít. T. Campbell

Život je silnější než smrt, naděje je silnější než zoufalství. G. B. Shaw

Žij takovým životem, jaký by sis přál mít v okamžiku smrti za sebou. Ch. F. Gellert

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Je čas rození i čas umírání. Je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas tančit. Bible – kniha Kazatel

Letos pravděpodobně poprvé nebudeme moci uskutečnit společnou pobožnost na našich hřbitovech. Ale i tak můžeme volat za těmi, kteří nás předešli, aby i jednou za námi mohlo znít: „Světlo věčné ať jim svítí!“. Po celý letošní listopad senioři, nemocní a všichni, kteří z vážných důvodů nemohou opustit své bydliště kvůli omezením spojenými s pandemií, mohou získat milosti pro duše zemřelých.

Stačí pokud se v modlitbě spojí se společenstvím církve, zřeknou se jakéhokoliv hříchu a s úmyslem splnit, jakmile to bude možné, i další podmínky (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) a před obrazem Pána Ježíše nebo Panny Marie se pomodlí za zesnulé. Mohou to být např. ranní chvály nebo nešpory z breviáře za zesnulé, růženec, Korunka k Božímu milosrdenství nebo jiné modlitby za zemřelé, které se věřící obvykle modlí, četba úryvku z Evangelia, který je součástí liturgie za zesnulé, nebo vykonání skutku milosrdenství, obětování Bohu bolestí a útrap vlastního života.

Modlitba je jedinou silou, která dosahuje za hranice života a smrti. Modlitba je posilou pro společenství jak žijících, tak i zemřelých. Dotkněme se tedy právě modlitbou a přáním Božího pokoje všech těch, kterým vděčíme za milost života, neboť všechno, čeho se dotkne láska, je zachráněno od smrti věčné.

Pavel Lazárek, farář

Nechat vzkaz

*