Květnou nedělí jsme vstoupili do Svatého týdne. Je zřejmé, že pro každého z nás budou tyto Velikonoce jiné, než kterékoliv z těch v minulých letech.
V této postní době jsme si uvědomili, jak moc nám chybí společenství farnosti při mši sv. Díky bílovické televizi máme možnost být při mši alespoň prostřednictvím youtube kanálu a televize. Přenosy se postupně technicky zlepšují, jsme vděčni těm, kteří věnují své úsilí. Jsme rádi, že můžeme být spolu alespoň tímto způsobem.
Kostel bývá otevřený velmi často k soukromé adoraci. V neděli jsme si dokonce mohli odnést posvěcené kočičky do svých domovů.
Při bohoslužbě na Květnou neděli jsme dokonce měli zpívané Pašije.
Otec Pavel v promluvě na Květnou neděli říká o pašijových událostech: „Není to jen příběh bolesti a sledu těch událostí, ale je to i příběh obrovské empatie, která tam zaznívá, těch, kteří se Ježíše zastanou. A tak se nám tam střídají okamžiky hrůzy, bolesti, ale také obrovské dobroty. A i my, náš národ a naše společenství, celá Evropa, traduje příběhy, které nás utváří.“ Navazuje pak: „A nesmíme zůstat je u té bolesti, kterou vnímáme v současné chvíli oné beznaděje, bezmoci, kolikrát i zoufalství, ale také u té veliké solidarity těch, kteří začali pomáhat, kteří se dobrovolně postavili do první linie, pro člověka, pro bližního, pro občana. A tak vnímáme i zde, že ty dějiny nekončí jen tím, co Kristus prožil, ale že jako křesťané jsme pozváni dojít až k té zkušenosti nedělního rána. Prázdného hrobu Kristova vzkříšení, které není oživením, ale je to nový rozměr existence. A tak i ta současná krize, kterou prožíváme různým způsobem, může být znamením toho, že neskončíme popisem toho, co se nesmí, toho co je zakázané nebo nedoporučené. Ale má být podnětem k tomu, aby se tento příběh stal skutečností, která obrátí naše směřování, přemýšlení. O člověku, přírodě, náš vztah k věcem kolem nás. I k Bohu samotnému. A to je podstata toho, proč se každé Velikonoce znovu a znovu vypráví ten příběh Kristovy smrti a vzkříšení.“
A jak prožíváte Svatý týden vy?