Bílovický Zpravodaj č. 4/2019 přinesl i tento příspěvek Věry Švejdové o historii i současnosti Tříkrálové sbírky v Bílovicích.
Tříkrálová sbírka je největší sbírkou Charity ČR. Jedná se o celorepublikovou sbírku, která navazuje na dávnou tradici, kdy chodily děti za zpěvu koled od domu k domu, aby přinesly požehnání a zvěst o narození Páně, stejně jako kdysi přišli tři mudrci do Betléma poklonit se právě narozenému Ježíši. Tuto tradici se rozhodla Charita ČR v roce 2001 obnovit a z vybraných peněz pomoci potřebným. Výtěžek sbírky se dělí takto:
65 % zůstává v regionu (tedy u nás je to brněnská charita), 15 % jde na charitní projekty (dobrovolnictví, vzdělávání) v rozšířeném regionu (tedy pro nás jižní Morava), 10 % je využito na humanitární pomoc v zahraničí, 5 % celostátní charitní projekty v ČR, 5 % je režie sbírky. Vaše příspěvky v posledních letech pomohly např. pokrýt provozní náklady Azylového domu – Domova sv. Markéty pro matky s dětmi v tísni, Chráněného bydlení sv. Michaela pro lidi s mentálním postižením i Azylového domu pro lidi bez domova na Bratislavské ulici (kam každoročně putuje i předvánoční sbírka cukroví a letos na podzim tam od nás putovala tři plná auta darovaného oblečení, bot a dek pro jejich klienty), zakoupit nové pomůcky pro Půjčovnu kompenzačních pomůcek i vybavení a pracovní pomůcky pro Charitní ošetřovatelskou službu a asistenty z Asistenční služby sv. Rafaela, pokrýt mzdu pečovatelky Domácí hospicové péče a mnoho dalších. Naše obec se do tříkrálové sbírky zapojuje od jejího počátku v roce 2001, v příštím roce tedy oslavíme 20. výročí. Začátky této sbírky nebyly vůbec jednoduché. Nejen, že se těžko sháněli koledníci, ale zároveň tehdy po domácnostech chodili různí podvodníci a zloději, a lidé se tedy báli komukoli otevřít. Já jsem se do koledování zapojila ještě jako teenager a ze své zkušenosti vím, kolik věcí museli koledníci zvládnout. Sníh a náledí, typické pro tuto dobu, dlouhé tratě – mnohdy celodenní, nebo dvoudenní (koledníků bylo kolem deseti) a k tomu všemu spoustu zavřených dveří či nespočetně nadávek a narážek na veřejné žebrání. Ale i v tehdejší době se našlo mnoho lidí, kteří ač třeba zpočátku neochotně, otevřeli dveře, vyslechli si o co se jedná a nakonec přispěli. Během let se díky vytrvalosti tehdejší vedoucí farní charity paní Jitky Cívkové, podpory ze strany obce i farářů, a hlavně ochotě dobrovolníků – koledníků dostala tato sbírka do povědomí všech občanů a stala se z ní opravdu krásná a požehnaná akce. Koledníci si doslova rošlapali (někdy spíše proklouzali) cestičku k srdci mnohých z nás. Pro srovnání – v prvním roce koledovalo asi 12 lidí, v roce 2003 bylo 7 skupinek koledníků, v roce 2007 bylo 9 skupinek, v roce 2011 bylo 14 skupinek a v roce 2019 bylo 23 skupinek koledníků, tedy kolem 80 koledníků. Zpočátku se koledovalo jen v některých částech obce, nyní jsme schopni vyslat skupinky i do těch odlehlejších částí. Pro mě osobně je krásné pozorovat tu změnu, která během let nastala. Dříve jsme se styděli a báli obcházet naše sousedy. S vědomím vykonání dobrého skutku jsme se ale nevzdávali, vhazovali do všech schránek letáčky s informacemi o sbírce, vyhlašovali ji v obecní televizi, psali informativní články do zpravodaje, sháněli nové koledníky. Před koledováním jsme poučovali koledníky, že si všechny negativní postoje nesmí brát osobně a musí mít na paměti, že nesou do všech domů požehnání a radost, a to i do těch, kde je nepřijmou, nebo je odsud zlostně vyhánějí. Usmívat se, být vždy zdvořilý, nehádat se, poctivě vysvětlovat o jakou sbírku jde, svým chováním dokazovat bezúhonnost, a hlavně vždy slušně pozdravit, poděkovat, omluvit se! I dnes na to všechny koledníky upozorňuji. Na rozdíl od těch prvních několika let ale naštěstí úplně zbytečně. Nejméně šest let jsem od žádné skupinky neslyšela, že by je někdo vyháněl a zároveň jsem ani neslyšela, že by se kdy nějaká skupinka chovala nevhodně. Přála bych vám všem vidět nadšení koledníků, kteří se těší na to, až navštíví své sousedy, známé i neznámé lidi, popovídají si s nimi, napíší nad dveře požehnání (K+M+B), dostanou nějaký ten peníz do kasičky, někde dokonce cukroví, dospělí štamprličku na zahřátí… Stejně krásné ovšem je, že se mi před konáním sbírky ozývá dost lidí, kteří žádají, aby se koledníci určitě nezapomněli stavit i k nim domů, že na ně budou čekat a moc se těší. Za těch mnoho let, co se aktivně této sbírky účastním, nejprve jako koledník, později jako organizátorka koledníků a od roku 2008 jako vedoucí farní charity, jsem zažila mnoho zajímavých situací. Vzpomínám si na jeden rok, kdy jsem se koncem prosince těšila z velmi slušného počtu koledníků a doufala, že tato sbírka proběhne bez komplikací. Jenže… v tomto roce koledovalo hodně rodinných skupinek s dětmi předškolního věku a začátkem ledna se v mateřské škole objevily neštovice. Každý den mi odpadávala další a další skupinka a já už si začínala myslet, že snad budu muset celé Bílovice obejít sama. Naštěstí se rodiny domluvily a vyslaly alespoň ty zdravé zástupce, já obvolala snad všechny lidi, které jsem měla ve svém telefonním seznamu, a nakonec se stalo, že bylo více skupin, než mělo původně být. Na závěr tohoto článku bych chtěla poděkovat všem, kteří se jakkoli do sbírky zapojují a také oznámit, že i v příštím roce hlavní „koledovací den“ připadne na sobotu 11. 1. 2020.
A jelikož se jedná o jubilejní, dvacátý ročník snad se mi podaří na listopadovém setkání koordinátorů domluvit již předjednanou novinku. Nechme se překvapit!
Přeji všem krásné svátky a mnoho požehnání do nového roku 2020!