Rytířská mše svatá. Co si pod tím představit? Bílovičtí skauti nás pozvali právě na ni a na následný večer v rytířském duchu v úterý 18. října 2016. Při mši, na kterou přišlo hodně dětí i dospělých, někteří dokonce příznačně oblečeni, ležely před oltářem štít a přilba. Otec Pavel při promluvě k dětem mluvil o pravidlech, které rytíři dodržovali, o tom, jaké měli zásady a jak můžou být příkladem i pro nás.
I pro nás možná stojí za to zamyslet se nad rytířským kodexem v podání církve ve středověku:
1. Denně se účastnit mše svaté
2. Bojovat za víru a katolickou církev
3. Postupovat vždy čestně
4. Nasadit vždy život za právo a slabšího
5. Chránit sirotky a vdovy
6. Poslouchat papeže, císaře, krále.
Marcel Martínek, který se postaral největší měrou o tento večer, po mši sv. přečetl skutečný příběh z roku 1291. Příběh templářského rytíře Rogera de Flor v posledních dnech obrany obleženého Akkonu. Zatímco on zradil všechny rytířské zásady, vybíral peníze za přepravu do bezpečí a také sám zbaběle uprchl a zradil, mnoho bezejmenných v bezvýchodné situaci tváří tvář neodvratné porážce bránilo město a bezbranné lidi obětavě do posledního dechu.
Na zahradě pak už hořel oheň a lákal k opékání špekáčků. Ale ještě předtím se na hříšti za klubovnou představili dva členové šermířského uskupení je ŽEHART (poloprofesionální skupina působící i na divadle a ve filmu, značně úspěšná v soutěžích v technice historického šermu). Počet přihlížejících narostl, hlavně kluci byli nadšení z napínavých soubojů a doprovodných komentářů. Ty navíc nepostrádaly vtip, takže se bavili malí i velcí. A co víc, po vystoupení si pak děti (no, i dospělí to využili) mohly ve farním sále všechnu tu zbroj vyzkoušet. Takže mezi opékáním špekáčků zde bylo opravdu živo.
Děkujeme skautům, Marcelovi a skupině Žehart za skvělý večer.
