Základnou podzimní víkendovky tatínků a dětí se 7. – 9. října stala fara v Heřmanově nedaleko Křižanova na Vysočině. Vesnici, kostel i budovu fary jsme znali už z dřívějška, naposledy jsme tu byli na podzim roku 2012 (vzpomínáte na kulinářské pokusy ala smažák?). Fara se ale proměnila k nepoznání. Krásně rekonstruované prostory nabízely nebývalé pohodlí. A hlavně jsme se těšili na pouštění draků, pro které jsou na nedalekém poli skvělé podmínky.
Když přišlo na věc a mělo se vyrazit, původní seznam přihlášených přece jen prořídl. Ale i tak bylo v Heřmanově plno. 9 tatínků a 16 dětí, to rozhodně není málo. Zahájili jsme klasicky táborákem a špekáčky, tím se rozhodně nedá nic pokazit.
Po krátkém spánku (děti přece nebudou vstávat později než o půl sedmé…) tu bylo sobotní ráno a výlet do Říkonína. Přiblížili jsme se auty do Žďárce a od kostela, kde si děti pohrály s koťátky nebo sbíraly kaštany, jsme se vydali do údolí říčky Libochovky. Při cestě po zelené značce jsme míjeli krásná místa, hledali kešky a lezli na kdeco, tedy hlavně děti, a hlavně na skály, třeba na Sochorskou skálu, odkud byl skvělý výhled na říkonínský viadukt. I k němu jsme nakonec došli. Na cestu zpět jsme se po vydatném občerstvení otočili na Ranči u Bizona. Za viaduktem, který jsme si pro pověstný úspěch prohlédli ještě jednou, jsme od původní trasy odbočili směrem k Ostrovu a s dobrou náladou dorazili k autům ve Žďárci.
A protože těch pár kilometrů až tak nikoho nezmohlo, hurá na pouštění draků. Vítr docela foukal, tatínci se snažili, takže obloha byla brzo plná draků. Dostat některé dolů (a děti zpět na faru) pak trvalo až do setmění. Ještěže někdo prokřehlý vyrazil už dřív a připravil teplou večeři. Následoval samozřejmě táborák, Karlovy písničky s kytarou a, jak jinak, špekáčky.
V neděli jsme si mohli pospat. Po snídani na devátou na mši do kostela sv. Mikuláše a pak už někteří zamířili domů. Kdo vydržel, nelitoval. Heřmanov je známý tzv. Heřmanovskými koulemi. Nenápadný remízek nedaleko vesnice je nalezištěm tohoto jedinečného minerálue. Tento druh se nenalézá na žádném jiném místě. Jedná se o čočky a koule o průměru až 9 cm, jádro tvoří zlatohnědá slída, která je obklopena světle šedým anthofylitem. Heřmanovským koulím jsou dokonce připisovány blahodárné účinky na lidský organismus. Na náš organismus měl výlet také blahodárný vliv. Ne že bychom našli nějaké koule, ty už jsou dávno „vytěžené“ a území slavné přírodní památky už přerýval a bagroval asi kdekdo. Ale hezky jsme se prošli. Pár střípků si ale může odnést na památku každý, o ty tady není nouze. Navíc poučení z informační cedule naučné stezky Svatá hora. A největší nadšenci si vzali draky, aby je na cestě zpět trochu provětrali. Nedělní oběd připravený pod Jaromírovým vedením (že byste chtěli vědět, co že jsme to měli?) chutnal vskutku královsky.
A pak už jen uklidit a hurá domů k maminkám. Díky, Karle, tak zase na jaře…
(foto Karel R.)