Bílovický Zpravodaj č. 4/2020 přinesl dva příspěvky P. Pavla Lazárka, které se věnují tématu Vánoc.
Odkud se vzaly Vánoce?
Každým rokem jsme svědky novinových článků o tom, že Vánoce jsou svátky původně pohanského původu. Pohanské oslavy zimního slunovratu, narozeniny neporaženého Slunce, zavedené roku 274 císařem Aureliánem, měla církev využít a proměnit ve slavnost narození Slunce spravedlnosti, ohlašovaného prorokem Malachiášem. Je však taková interpretace správná? Výše zmíněná hypotéza, že původ Vánoc je třeba hledat v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu, pochází teprve z 18. století (P. E. Jablonský, J. Herdaim). Historické prameny však tuto rozšířenou hypotézu popírají a ukazují, že původ Vánoc není pohanský, nýbrž leží kdesi v tradici, tj. podání, církve prvních staletí.
Panuje obecná shoda, že nejstarším svědectvím o křesťanském slavení Vánoc je tzv. Chronographus z roku 354. Jde o ilustrovaný kalendář a právě tento prastarý „liturgický kalendář“ začíná následovně: „8. dne před lednovými kalendami (= 25. prosince): Kristus se narodil v Betlémě judském“. Díky pozorné četbě dokumentu lze slavení Vánoc v Římě datovat již do roku 336. Neznamená to ale, že by církev začala onoho roku v Římě Vánoce slavit, znamená to jen, že již tehdy křesťané Vánoce slavili.
Původ Vánoc je třeba hledat ještě dříve. Budeme se však muset vydat mimo město Řím, ten starší svědectví nenabízí. Hledáme-li ve spisech 3. století, zjistíme s překvapením, že o datu narození Krista hovoří. Tak například jeden z nejstarších biblických komentářů z přelomu 2. a 3. století, připisovaný Hippolytovi, označuje jako den Kristova narození „středu 25. prosince“. Totéž datum pak uvádí i římský historik Sextus Iulius Africanus ve svém díle Chronografiai z roku 221. Vidíme tedy, že – alespoň někde – se Vánoce slavily již ve 3. století, nezávisle na pohanských svátcích.
Proč ale 25. prosinec? Zde existují dvě zajímavé teorie. Historik Louis Duchesne přišel již na konci 19. století s teorií, podle níž u počátku označení 25. prosince za den narození Krista stojí 25. březen coby datum slavení Velikonoc. Starokřesťanské spisy spojují totiž Kristovu smrt i s jeho početím a stvořením světa: právě tento den, 25. 3., přichází devět měsíců před jeho narozením. Původ Vánoc by podle této teorie nebyl tedy pohanský a spojený s oslavami zimního slunovratu, byl by ale propojen s dnem početí a umučení Krista.
Původem africký spis De solistitiis et aequinotiis vychází při svém výpočtu z jiného faktu – ze zvěstování narození Jana Křtitele Zachariášovi během jeho služby v jeruzalémském chrámu. Podle tohoto spisu lze Zachariášovu službu zařadit podle jednotlivých kněžských tříd ke svátku 1. tišri, který židé slaví v období podzimní rovnodennosti, tedy na konci září. Připočteme-li devět měsíců Alžbětina těhotenství, dostaneme se k narození Jana Křtitele na konci června, v období letního slunovratu (pamatujme, že církev dodnes tuto událost slaví 24. června). Když Maria přichází po Gabrielově zvěstování ke své příbuzné Alžbětě, ta je již v šestém měsíci (Lk 1, 36). To znamená, že k tomuto zvěstování podle autora De solstitiis došlo tři měsíce před narozením Jana Křtitele, tedy na konci března. Od tohoto údaje se připočtením devíti měsíců těhotenství opět dostáváme k narození Krista, situovanému do období zimního slunovratu, tedy 25. prosinci: „Náš Pán byl tedy počat 8. dne před dubnovými kalendami v měsíci březnu (= 25. března), což je den utrpení našeho Pána a jeho početí. Neboť v tentýž den, kdy byl počat, byl také umučen.“
Jak vidíme, toto propojení jednotlivých novozákonních událostí je prastaré a jistě sahá až do 2. století. Nelze proto v žádném případě hovořit o Vánocích jako o oblečení pohanských oslav do křesťanského šatu. Tato oslava má bezpochyby původ v ústním podání, jehož počátky nejsme schopni vystopovat.
Oslava Vánoc se tak může stát „důvodem k naději“ pro každého i díky tomu, že netřeba Vánoce spojovat pouze se slunovratem a nadějí, že noci se začnou krátit a světla bude více a více, nýbrž s historickým a doložitelným příchodem Božího Syna na tento svět.
zpracováno podle doc. Davida Vopřady, Dr.