Velký pátek, Památka umučení Páně. Nemyslíme na ně jen se smutkem, ale i s vděčností, neboť kříž pro nás znamená vykoupení.
Na znamení vítězného Kristova utrpení má kněz roucho barvy červené, barvy mučedníků, barvy královské. Obřady mají tři části: bohoslužba slova, uctívání kříže a přijímání. Bohoslužba začíná v naprostém tichu, prostrací kněze i přisluhujících ministrantů, vyjadřující hlubokou úctu a nepraostou odevzdanost. Uvědomujeme si, že Ježíš musel podstoupit své utrpení pro hříchy všech lidí a litujeme, že i my jsme přispěli svým dílem. Proto kněz klečí před oltářem a my spolu s ním rozjímáme o utrpení Páně, které nám přineslo spásu.
„Všechno je tu takové strohé. A to proto, že v centru dnešní liturgie stojí Kristův kříž, který je znamením, ve kterém se Bůh setkává a smiřuje s tímto světem.“
„Kříž byl popravčí nástroj. Asi tak prapodivně musel tehdy působit Kristův kříž. A přesto se nabáli ukázat, že právě on je znamením spásy.“
„Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa.“
Většina farníků si připomínala tento den ve svých domovech. Podstatným prvkem připomenutí umučení našeho Pána Ježíše Krista se tak stalo uctívání kříže, ať už doma, nebo u některého z křížů v blízkém okolí Bílovic. Modlitba křížové cesty nás provázela častěji po celou dobu postní. Na Velký pátek se stává o to aktuálnější. Letos ne ve farním společenství, ale modlíme se ji v rodinách.