Bílovický Zpravodaj č. 1/2021 přinesl dva příspěvky věnované osobě bílovického rodáka Jana Rybáře.
Za Janem Rybářem jsem jezdil s bílovickými farníky do Jánských Lázní, tam se zrodilo naše přátelství. Pohyboval našimi stojatými vodami ustálených přestav a klišé o Ježíši. Byl jako štika ve stojatých vodách teologie. Říkal: „Pán Ježíš neustanovil hierarchii, ale rodinu. V rodině se slouží a dospívá.“ V rodině jsme zakoušeli první doteky lásky. Učil o eucharistii jako o tělesné svátosti: „V eucharistii se Kristova láska projevuje pohlazením, obejmutím, políbením.“ Poukazoval nám na velikou touhu Boha hmotně se dotknout člověka. Učil nás, že lidé radosti se modlí: „Děkuji ti za to, že bez nás nemůžeš být!“ Bohatství, do kterého jsme vnořeni, je bohatství touhy Boha po člověku. Jsme bohatí skrze touhu Boha, kterou si nás přitáhl – to je bohatství, které nám Jan předával. „Zbožštění člověka“ je něco pozitivního, z čeho se máme radovat, více na něj myslet než na hřích, ten je jen krátkou epizodou před Bohem, kterou odpouští. Jan nepopíral lidskou křehkost, ale přinášel jiný obraz než vyhnání z ráje, jak ho známe. Přinášel obraz Boha, který je shovívavý, milosrdný, naprosto odpouštějící… Učil nás, že spíše, než na rozebírání hříchu se máme zaměřit na hledání Božího království. Pán Ježíš věřil, že tato naše zem se může stávat Božím královstvím, nebem, už teď za našeho života, protože člověk s Kristem spojený kolem sebe rozsévá dobro, krásu, lásku, radost. Miloval svůj rodný kraj i blízká poutní místa: Vranov, Adamov a především Křtiny. Pannu Marii, oslovoval: „Matko Kristova, Marie radostná!“ Najednou jsem začal objevovat víru jako poklad. Jezdili jsme za Janem a doslova hltali, jak poutavě dokázal o Ježíši mluvit. Mluvil jinak než většina kněží a biskupů, chtěl sdělit druhým to, k čemu dlouhým životem dospěl. „Člověče, já se smrti nebojím. Vlastně se už tak trochu těším. Už bych chtěl být na věčnosti, abych mohl Boha milovat tak, jak je toho hoden.“ Děkuji, Jene, že jsi nás bílovické přijal do rodiny svých přátel, že jsi nás nechával vedle sebe zrát, jako i Ty jsi dozrával vedle žalářních teologů své doby. Pán Ježíš měl vlastní sen, že ho budou následovat lidé, kteří ho budou brát vážně a s radostí. Jan byl právě takovým člověkem.
PAVEL LAZÁREK, farář
