V sobotu 1. října 2022 jsme prožili slavnostní odhalení a posvěcení památníku P. Jana Rybáře na bílovickém kostele.
SLOVO AUTORKY OLGY FRYČOVÉ HOŘAVOVÉ
S výzvou vytvořit památník pro otce Jana Rybáře za mnou přišli manželé Martínkovi. Není se čemu divit, neboť Marcel Martínek je jeho pra-synovec a otec Rybář ho provázel celým životem. Zároveň šlo o přání místní komunity mít pomník této vzácné osobnosti v místě, kde žil ve svém mládí a kam se rád a často vracel. Jsem sochařka-keramička a vyjádření v médiu pálené hlíny mi je vlastní. Pomník byl od začátku situován na fasádu kostela. Navrhla jsem řešení jeho včlenění do cihlových pásů. Bílovický kostel je romantický a velice zdobný a vytvářet na něm další výrazný prvek se mi nezdál vhodným řešením. Chtěla jsem jeho iniciály: Jan Rybář 16.7.1931–14.1.2021 a výše zmíněné texty spojit se stávajícím pláštěm kostela, aby se stal nedílnou součástí, a to v místě mezi hlavním a bočním vchodem, kde se po kostele lidé setkávají. Pomník je na první pohled nevýrazný, ale cesta k tomuto „jednoduchému“ řešení vůbec jednoduchá nebyla a jeho řemeslné provedení v sobě skrývalo nejednu technologickou záludnost. Zmíním fakt, že syrová hlína se smršťuje o zhruba 10 %, tedy trefit rozměry dlaždic, aby seděly, není jednoduché. Pálili jsme přímo v Bílovicích v pronajaté v peci na dřevo u keramičky Majky Krajné, které děkuji za tuto možnost. Takový výpal se musí hlásit hasičům a trvá, ten náš začal brzy ráno a 1350 stupňů Celsia bylo v peci hodinu před půlnocí. Celou tu dobu přikládáte a sledujete pyrometr a později žároměrky v peci. Kouzlo a krása těchto výpalů je v tom, že do hry vstupují živly. Všechny dlaždice byly naglazovány stejnou shino glazurou, dál maloval plamen, popel a žár. Osazení reliéfu, umístění, vyřezání a vysekání zvoleného pole na fasádě, nalepení a konečně zaspárování, to byla další kapitola v příběhu realizace památníku.
Děkuji svému muži Lukášovi Fryčovi za pomoc s přípravou, výpalem i osazením a Radku Parákovi za pomoc při instalaci. V návrhu jsme zvažovali i modelovaný portrét, ale od začátku nepanovala shoda, zda ano, či ne. Reliéf jsem namodelovala, ale při výpalu praskl, a tím bylo rozhodnuto. Fragmenty portrétu jsem vypálila a jsou k vidění na právě probíhající výstavě fotografií ze života Jana Rybáře v kostele.
Ráda bych zmínila, že otce Jana jsem osobně nezažila a je mi to líto. Nicméně během uplynulého roku se mi stal blízkým přítelem, díky dostupným záznamům jeho promluv na internetu, fotografiím, textům, které psal, i modlitbám a vnitřním dialogem s ním. Velice si vážím toho, že jsem mohla na památníku tohoto muže spolupracovat.
(brzy sem doplníme příspěvek spolu s několika fotografiemi)
