V době protiepidemických opatření, kdy není možné účastnit se pravidelně bohoslužeb, je nedělní mše sv. z bílovického kostela přenášená na youtube kanálu Televize Bílovice. Můžeme být alespoň takto na dálku spojeni v jedno společenství. Zdraví či nemocní, spojeni v modlitbě.
Alespoň několik myšlenek z neděle 1. listopadu, Slavnosti Všech svatých. (Celý záznam zde: https://www.youtube.com/watch?v=jlqCiWEAou0)
„Dnešní Slavností všech svatých překračujeme hranice času a prostoru. V počátku křesťanství se jednotliví členové církve označovali za svaté. Když apoštol Pavel píše v prvním listu Korintským, se na k nim obrací slovy – vám, kteří jste byli posvěceni v Kristu Ježíši, a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoliv vzývají jméno Ježíše Krista. Ukazuje nám to, že křesťan už je svatý. Skrze křest, jež nás sjednocuje s Ježíšem Kristem. Ale zároveň že se svatými musíme stávat, tím, když se mu neustále více připodobňujeme. A tak Slavnost všech svatých je vlastně naší slavností. Ne protože bychom byli bezvadní nebo dokonalí, ale jelikož se nás dotkla Boží svatost. Svatí nejsou ti, kteří byli vzorní, ale byli prostoupeni Bohem. A my je můžeme přirovnat ke kostelním vitrážím. Boží světlo pouštějí dovnitř v různých odstínech. Svatí nejdřív přijali světlo do svého světa a předávají ho světu. A každý v tom svém vlastním odstínu. Proto máme tolik svatých. Všichni se stali transparentními, aby ukázali onen jas Božího života. K tomu jsme pozváni. K tomu nás zve i tento chám, který dochází různých proměn. Na oltáři nám chybí sochy sv. Cyrila a Metoděje, i ten kříž uprostřed, a ukazuje nám to, že to místo je pro každého z nás, kdo byl ve křtu přičleněn k Ježíši Kristu. Ne pro svoji bezhříšnost, ale pro trochu snahy, kterou projevíme. Za chvíli budou sochy zrestaurovány a vrátí se na své místo. Ale dnes nám to symbolicky o Slavnosti Všech svatých ukazuje, ty prázdné piedestaly, že Bůh povolal každého z nás. Jestli může a má být nějaký zármutek v srdci věřícího člověka, pak jenom proto, že nejsme svatí. Že jsme nenaplnili to Boží pozvání.“
Dále připomíná pastýřský list našeho otce biskupa Vojtěcha. „Naši předkové stavěli podél cest sochy světců – a mělo to pro jejich život velký význam. Obdivovali Boží působení v lidech, kteří dokázali žít s Bohem a s jeho pomocí zvládat své často komplikované životní situace. A tak v době, kdy jsme obklopeni různými reklamami, které nám radí, jaké si máme vybrat auto, pračku, počítač…, tak sochy světců jsou také reklamou. Jsou reklamou na život, jak žít. Že ten život se nevznáší někde v oblacích, ale je zakotven v každodenní realitě.“
„A tak Bůh povolává ke svatosti obyčejné lidi. Ty, kteří znají svou slabost a omezenost, aby zahanbil ty, kteří jsou pyšní. A tak světci si přáli jediné – přátelství s Ježíšem Kristem. Nesnažili se Boha pochopit, ale žili s ním.“
„I my máme být svatí. I my máme mít nějaký odstín svatosti Boha. Přinést jej do tohoto světa. Příští rok by se měl presbytář rozzářit tou vitráží pana malíře Matala, kterou navrhl přímo pro tento kostel. A jsou to jednotlivé barevné střípky skel. Kéž máme odvahu nechat zazářit i náš život různou variací barev i odstínů. Protože všichni jsme ono povolání přijali ve křtu. Povolání, kdy apoštol nás nazývá svatými, ale zároveň nám ukazuje, že dorůstáme do plnosti svatosti Boha. oné záře, oněch odlesků a barev, skrze které má být tento svět bohatší.“