Otec Pavel se skupinou farníků vydal od 1. do 11. března na pouť do Izraele. Přinášíme příspěvek Petry, který může přiblížit nám všem celou cestu.
Vidět Svatou zemi mě dlouho lákalo, a tak jsem přivítala možnost navštívit ji s naší farností. Začátkem března jsme společně s naším panem farářem Otcem Pavlem a dalšími 13 poutníky strávili 10 dní v Jeruzalémě a okolí. Bydleli jsme v Hebron Khan hostelu jen 200 m od Chrámu Božího hrobu, který stojí na místě ukřižování i zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Městem jsme procházeli pěšky, k větším přesunům jsme využívali pohodlnou MHD.
Hned první den jsme se vydali do Betléma, kde jsme se v bazilice dotkli místa Ježíšova narození, navštívili Mléčnou jeskyni a kapli na „Poli pastýřů“ s kupolí připomínající noční oblohu. V kapli kostela sv. Kateřiny jsme mohli prožít vlastní mši svatou. V dalších dnech jsme na Olivové hoře v kostele Pater noster hledali českou verzi modlitby „Otče náš“ a zavítali do baziliky Utrpení vedle Getsemanské zahrady. Staré Město jsme pozorovali z hradeb se sedmi branami. Nevynechali jsme horu Sijón s večeřadlem a kostelem sv. Petra, Chrámovou horu a v kostele sv. Anny u rybníku Bethesda jsme si zazpívali. Na Via Dolorosa, kudy nesl Pán Ježíš svůj kříž na Golgotu, jsme se modlili křížovou cestu. V Ein Karem jsme kromě kostelů sv. Jana Křtitele a Navštívení, kde se Maria setkala s Alžbětou, obdivovali Chagallovy vitráže v nemocnici Hadassah. Večer jsme procházeli městem úzkými uličkami židovské, křesťanské, arménské a arabské čtvrti, zastavili se u Zdi nářků, vykopávek Davidova města a oknem jsme nahlédli do synagogy, kde tatínci zrovna učili číst synky Tóru.
Návštěvu těchto a ještě spousty dalších biblických míst jsme střídali výpravami do rozkvetlé pouště. U Mrtvého moře jsme byli nadšení z vodopádů uprostřed suché krajiny v soutěskách Ein Gedi. Díky krásnému počasí jsme se mohli dokonce i vykoupat. V hluboko zařezaném a rozeklaném údolí Wadi Qelt jsme obdivovali krásu a rozmanitost nejrůznějších kytek a pravoslavný klášter sv. Jiří umístěný ve skále. Trochu úzkost ve mně vzbuzovaly průchody přes palestinská území obehnaná ploty s ostnatým drátem a přítomnost mladých vojáků a křehkých vojaček se samopaly a nalakovanými nehty.
V Chrámu Božího hrobu jsme byli několikrát. Nejprve mě toto místo úplně nezaujalo, zdálo se mně přeplněné lidmi i věcmi. Ale když jsme se nečekaně mohli zúčastnit mše svaté v malé skupince přímo u Božího hrobu, neubránila jsem se slzám…z bolesti, z vděčnosti, z radosti ze vzkříšení Ježíše. Nezapomenutelné byli i další mše svaté v Jeruzalémě, v Betlémě a na pouštích v nádherné přírodě.
Každý večer jsem si říkala, že dnešní krásný den byl nejlepší. Ale on ten další den zase předčil moje očekávání. Jediné, co nás trochu potrápilo, bylo nachlazení, které jsme si v našem společném pokoji úspěšně předávali.
Od mé návštěvy Svaté země si při čteních z Písma vybavuji posvátná místa a krajinu, kde se to vše odehrávalo a příběhy z Bible jsou mi mnohem bližší.
Velký dík patří otci Pavlovi a jeho bratru Ondrovi, kteří pro nás připravili krásný a bohatý program. Po návratu mně tolik lidí říkalo, jak na nás mysleli, a tak jsem si vědoma, že jsme se ve Svaté zemi měli tak dobře i díky jejich modlitbám. Jsem vděčná za tento požehnaný čas.
