Doba postní jako příprava na Velikonoce. Stejně jako učedníci chodili s Ježíšem a moc nechápali, kam směřuje, i my často zůstáváme hluší k tomu, co nám chce říct. Jak mu rozumím? Jak je můj život, mé jednání a každodení kroky, rozhodování, reakce směrem k druhým, vztahy v mé rodině, na pracovišti, prakticky kdekoliv, v souladu s tím, co nás Ježíš učí? Chceme směřovat od vlastního úsilí k dočasnému odřeknutí si nějaké své neřesti k mnohem hlubšímu porozumnění. Je to půst, jaký já chci?
Otec Pavel připravil pro děti několik zamyšlení ke křížové cestě a k postavám, které se na Ježíšově bolestné cestě kříže objevují. Spolu s dětmi si tato zastavení procházíme také. Stejně tak nám pomáhají pobožnosti křížové cesty, vždy v pátek a v neděli. Postní doba je zde také ve znamení přípravy dětí na první svaté přijímání. I proto je v kostele při páteční dětské mši plno. A zdá se, že díky péči pana faráře a pozornosti rodičů se z nich stává dobrá parta, malé společenství.
V sobotu 6. dubna jsme měli v našem kostele postní duchovní obnovu. Otec Pavel mluvil o tom, co se odehrává v lidském nitru, o lidské svobodě a o tom, jak člověk vnitřně reaguje na bolest a ohrožení. P. Zdeněk Drštka objasňoval, co je a co není hřích. A jak nás často obavy z toho, abychom nepodlehli pokušení a hříchu ochromují natolik, že promarníme svou nečinností příležitost k životu daného okamžiku. Oba celé odpoledne také vytrvale zpovídali.
Jak tento půst promění naše životy se snad ukáže o Velikonocích. A třeba později. Svůj život můžeme ale Pánu odevzdat už dnes. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
