Pátek 2. února 2018, večer. Přesto že jsou pololetní a jarní prázdniny, farní sál se zaplňuje. Přichází paní Bezdíčková a první, co nás napadne, je, kolik že je této šaramantní dámě roků. Na plakátku bylo, že se narodila v roce 1931. Neuvěřitelné. Vyzařuje z ní neskutečná energie. Její slova během celého večera jen přidávají ještě potvrzení o velké životní moudrosti, o kterou se navíc dokáže podělit velmi srozumitelným způsobem.
Erika Bezdíčková se narodila v Žilině a v roce 1944, ve svých 13 letetech, byla deportována do Osvětimi. Ke konci války utekla z pochodu smrti a tím si zachránila život. Po návratu do rodné Žiliny zjistila, že z jejích kamarádek z původní třítisícové židovské komunity nikdo nepřežil.
O svém životě dnes žena, která bydlí v brněnských Řečkovicích, chodí vyprávět mladým lidem do škol. Jsme rádi, že jsme se s ní mohli setkat i my. Její životní příběh a vůbec období holokaustu je potřeba znovu a znovu připomínat. Vidíme kolem sebe, že nenávist a zloba se vrací v různých podobách i dnes a k nepředstavitelnému zlu, jako tomu, které postihlo židovský národ v době druhé světové války, může i dnes chybět jen málo. Snad jsme se poučili i z bolestného svědectví této silné ženy.
Jedna z mnoha pozitivních reakcí posluchačů: „Takovým lidem víc naslouchejme a berme si poučení z toho co bylo. To, že je něco historie neznamená, že už se to nemůže opakovat. Dnes v Bilovicích beseda s paní Erikou Bezdíčkovou, která přežila ve svých 13 letech holocaust i pochod smrti. Do dnes jsem o této dámě nevěděla, ale ode dneška ji budu chovat v srdci i v paměti s velkou úctou. Hluboce se skláním.“
Paní Bezdíčková ale nemluvila jen o své zkušenosti z Osvětimi a jiných koncentračních táborů. Po válce byl její osud neméně pohnutý. Je neuvěřitelné, jak před všechny osudové rány dokázala nezahořknout a jít stále vpřed. Setkali jsme se s nesmírně vyrovnanou, energickou a moudrou ženou, která má stále co říct. Její slova by měl slyšet každý bez rozdílu věku. Součástí večera byla i projekce filmu Olgy Sommerové „Sedm světel“.
Bílovická pobočka Moravsko-slezské křesťanské akademie uspořádala toto výjimečné setkání a kdo přišel, rozhodně nezapomene. Paní Bezdíčková v závěru večera ještě podepisovala svou knihu „Moje dlouhé mlčení“. Zájem převýšil očekávání, takže se na všechny nedostalo.
