Jan Rybář, SJ (* 16. července 1931 – † 14. ledna 2021)
Jan Rybář vyrůstal v Bílovicích nad Svitavou, zde prožil dětství a stejně tak i roky zakázané kněžské činnosti. Do svého rodného kraje se po celý život rád vracel.
Rozloučení s ním bude v sobotu 23. 1. v 11 hod v Trutnově, které bude přenášeno televizí NOE.
V neděli 24. 1. se s ním rozloučíme při pohřební mši svaté v 9.30 v Bílovicích nad Svitavou, po níž bude uložen do rodinného hrobu ke svým rodičům.
Kvůli C-19 opatřením je účast možná pouze pro pozvané, mše sv. bude živě přenášená Bílovickou televizí https://youtu.be/d79tYoZLV7c
Zde naleznete obě parte: P. Jan Rybář SJ a P. Jan Rybář
Přinášíme několik slov, kterými při duchovní obnově v Jánských Lázních mluvil o svém patronu Janu Křtiteli a Božím království:
„Nacházíme se ve farnosti sv. Jana Křtitele, kdysi dávno ve středověku se zde říkalo údolí svatého Jána. Protože zde bylo vždy dost pramenů a vody se toto místo upamatovalo na sv. Jana Křtitele – dnes Jánské Lázně.“
„Jan Křtitel vlastně kázal totéž co pán Ježíš, změňte se. On neříká čiňte pokání. To jsme tak chytře přeložili my, činit pokání umí každej, jít na pouť pomodlit se růženeček a furt je stejnej. Zatímco Pán Ježíš a Jan Křtitel, říkali podle řeckého textu metanoeite – buďte jinačí, změňte se. To je velmi těžké a já se o to snažím pomalu 90 let a pořád to nejde být jinačí.“
„Jan Křtitel měl stejné moto co Pán Ježíš – obraťte se. Jan Křtitel bušil do všech lidí, Ježíš už rozlišoval. Hříšníkům říkal laskavá, útěšná slova a bušil jenom do zatvrzelých.“
„Stále víc a více se blíží jeho království, každému z nás a i já už jsem kandidát Božího království. Ten, kdo studuje, čeká, že bude mít diplom. Za starejch časů, když začal někdo studovat medicínu už si psal MUC, hned v prvním ročníků, byl ještě trouba, nevěděl co to je klíční kost, ale už měl právo napsat si před jméno MUC. My jsme taky už to C – kandidáti Božího království a musíme si uvědomit kam jdeme.“
„V apokalypse je nejmíň dvakrát řečeno, já jsem ALFA a OMEGA. Já jsem počátek i konec. Omega je bod, ke kterému směřujeme. Až tam u toho cíle, vážení napište si to a až odejdu tak o tom uvažujte, až tam je člověk stvořen, tam končí stvoření. To nekončí tím, že začnu běhat, chodit do školy, mám maturitu, doktorát, rodinu, nebo si užívám krásně penzi. Člověk je stvořen až na konci, na konci, na konci, až vstoupí do Boží Trojice.“
„Začátek je z možnosti a konec je úžasnej. Vše končí radostí. Vrcholem stvoření je radost. Bůh nemá radost, on je radost. Lidé radosti se modlí: „Děkuji ti za to, že bez nás nemůžeš být!“