Bílovický Zpravodaj č. 4/2020 přinesl dva příspěvky P. Pavla Lazárka, které se věnují tématu Vánoc. Přenášíme je i zde spolu s vánočním přáním pana faráře.
Ježíš přichází jako bezbranné dítě
Vánoční zvyky:
– O Vánocích se obdarováváme dary. Chceme ukázat, že se máme rádi a udělat si radost. Největším darem je však pro nás dítě Ježíš Kristus, kterého nám dává nebeský Otec.
– O Vánocích bude ve většině rodin nazdobený stromeček. Je to starý zvyk, který sahá do období kolem roku 1500. Strom je prastarý symbol, který znali už lidé dlouho před narozením Krista. Stále zelený strom, který snese zimu a sníh, je znamením života, plodnosti a růstu. Zelená je dodnes barvou naděje.
– Také vánoční ozdoby mohou zvěstovat poselství o narození Ježíše Krista. Jedná se o hvězdy, anděly a svíčky. Hvězda vydává světlo do tmavé noci. V noci, kdy se narodil náš Pán, vyšla zvláštní hvězda, která vedla tři krále k jeslím. Anděl přinesl poselství Panně Marii, anděl se zjevili ve snu Josefovi, andělé zvěstovali pastýřům narození Ježíše. Svíce vydává světlo, které je symbolem Boha.
– Vánoční jesličky: postavil je poprvé v Assisi sv. František v roce 1223 v Grecciu. Byl to betlém venku v přírodě. Odtud se pak zvyk stavět figurkový betlém rozšířil po Itálii a do ostatních zemí.
A právě u tohoto poslední zvyku se na chvíli zastavme
František z Assisi slavil Vánoce s krávou, oslíkem a jeslemi plnými sena. Narozené malé dítě bylo pro Františka výrazem pokory Boha. Jeho Syn se narodil v chudé stáji. V dítěti Ježíši se Bůh stal závislým a potřebujícím lásku lidí, aby nás žádal o lásku.
Na jesličkách, které stály mezi krávou a oslíkem, nechal František sloužit mši svatou. Potom byl nad těmito jesličkami postaven oltář, aby tam, kde se kdysi zvířectvo krmilo senem, mohli nyní lidé pro spásu duše i těla přijímat tělo Ježíše Krista. Setkání s pokorou Boha se tak proměnilo v radost.
Kdo chce dnes vstoupit do kostela Ježíšova Narození v Betlémě, zjistí, že portál, který byl kdysi vysoký pět a půl metru a vcházeli jím dovnitř císařové a kalifové, byl z velké části zazděn. Zůstal pouze nízký vchod, jehož výška je metr a půl. Pravděpodobně to mělo za cíl chránit lépe kostel před eventuálními útoky, ale především zabránit tomu, aby se do kostela vjíždělo na koni. Kdo chce vstoupit na místo Ježíšova narození, musí se sklonit.
Chceme-li nalézt Boha, musíme následovat vnitřní cestu svatého Františka, která umožňuje srdci vidět. Musíme se sklonit, abychom mohli vstoupit skrze portál víry a setkat se s Bohem, který je jiný než naše předsudky a naše mínění (Benedikt XVI.).
Bůh se skrývá v poníženosti dítěte, které se narodilo. Dovolme, aby se jich i nás dotknula ona dobrota, kterou Bůh – narozením svého Syna ve stáji – vnesl do světa.
Přijměte pozvání na prožití letošních vzácných Vánoc
Na co Vánocích nezapomenout?
O Vánocích si připomínáme pokoru Boha, který se stal dítětem, toužícím po naší blízkosti. Všechny zvyklosti nás pak upomínají na tuto blízkost, pokoru i křehkost Vánoc.
S přáním požehnaných Vánoc Pavel Lazárek, farář