Bílovický Zpravodaj č. 2/2024 vydaný v červnu 2024 přinesl rozhovor Jana Laty s naším panem farářem.
Jak jsi se k létání na paraglidingu dostal?
>>> Létání bylo mým snem od dětství. První možnost přišla po návratu ze zahraničních studií, tehdy byl nejdostupnějším leteckým sportem paragliding. Bylo to právě za kaplanských let v Blansku, kdy jsem o prázdninách nastoupil do kurzu létání. Velkým impulsem mi byl i lyžařský pobyt v Alpách, tehdy na vrcholku kopce padáčkáři rozbalovali své plachty, připnuli si výstroj a po několika málo krocích již kroužili ve vzduchu. Při první možnosti jsem se přihlásil na kurz paraglidingu a postupně rozšířil volno létání o létání s motorem – motorový paragliding. Tehdy jsem se stěhoval na další farářskou štaci do Olešnice, jakmile se po farnosti rozneslo „farář lítá“, rozrostla se i naše letecká základna o dalších sedm členů. Tehdy kluci vymysleli novou ochranou známku farní letky – „Far-let“.
Nad jakými zajímavými místy jsi už letěl?
>>> Postupně jsme prolétali naši malou vlast, začali jsme jezdit na volno létání do Rakouska a Itálie. Časem vzniklo několik výstav o krásách naší vlasti z ptačí perspektivy. Velká výstava byla v Senátu, kde se představovaly přírodní krásy Moravského krasu – tentokrát ne ty ukryté pod zemí, ale krásy viděné z výšky.
Je létání nějak regulované?
>>> Při létání využíváme leteckých map, kde jsou zanesené zakázané prostory, stíhačkové koridory a všechna další možná omezení. Před letem se musím ujistit, které prostory jsou aktivní a vyhnout se jim, nebo vykomunikovat s věží průlet omezeným prostorem. Pro létání musíte mít leteckou licenci, stejně tak pro vysílání radiokomunikační průkaz, mezi další dokumentaci patří zdravotní prohlídky od leteckého doktora, pojištění a členství ve svazech.
Jak je to náročný sport? Je zapotřebí mít nějaké zvláštní dovednosti?
>>> Začátky určitě jednoduché nejsou. Při startu padáku musíte zkoordinovat v jednom okamžiku spoustu věcí: připnutí k postroji, volnost šňůr, vzdušný prostor, jak vám při startu nad hlavu vybíhá plachta, případně ji podběhnout, utíkat, navztlakovat padák a letět. Většina toho se vám postupně stává automatickým a okem pozorovatele při startu zvednete plachtu a letíte. Zpočátku to však stojí spoustu potu při výcviku.
Přicházejí i krizové situace?
>>> Nebylo jich málo. Trable s motorem, padákem i pilotem – to vše jsem v hojné míře zakusil. Postupně jsem vozil na tandemovém padáku pasažéry a pořídil si proto letecký motor přímo od výrobce z Itálie. Začaly se projevovat jeho dětské nemoci, nakonec při letu s matkou pěti dětí, upadl reduktor i s vrtulí – únava materiálu po 60 letových hodinách. Letěli jsme zrovna nad boskovickým hradem a tehdejší přistání bylo do ohrady plné koní. Zpětně jsem se díval na kamerový záznam, od upadnutí reduktoru po při stání uběhlo 20 sekund. V té době musíte okamžitě zabrzdit padák, který nás předběhl po upadnutí vrtule, nedostat se pod pádovou rychlost, vybrat nejlepší možné místo pro přistání a přistát. Celá dramatická situace se podařila zvládnout s elegantním přistáním. Podruhé prasklo brzdové lanko u rogala a při přistání jsem rozrazil zamčenou bránu letiště a totálně ji zdemoloval. O závadách na karburátoru a podobně již ani nemluvím. Proto je stroj každým rokem na servisní prohlídce.
O čem při lítaní přemýšlíš?
>>> Svět z ptačí perspektivy vám připadá zbaven pozemských starostí. Létám, abych požehnal všem těm lidským smutkům i radostem, které lidé prožívají. Někdy si povídám s pasažérem, a když jsem sám, tak si třeba v duchu zpívám. Žasnu nad vší krásou kolem nás. Teolog Pierre Teilhard de Chardin to vyjádřil slovy: „Pro mě existuje jen jediný způsob, jak žít: nabrat výšku, vystoupit tak vysoko, až se přes prvotní chaos jednotlivostí, byť sebebolestivějších, otevře pohled na významnou pravidelnost určitého velikého údělu lidstva.“ Vystoupat a prohlédnout – o to jsem se vždy sám pokoušel.
A jak se ti líbí nad Bílovicemi?
>>> Při posledním říjnovém létání Bílovice hrály podzimními barvami, byla to symfonie protkaná řekou, železnicí a vystínovaná pohybujícími se mraky. Malinko z oné krásy se podařilo zachytit fotoaparátem a v budoucnu bude prezentováno při výstavě v bílovické knihovně.