Velikonoce jsou vyvrcholením liturgického roku. Ne vždy je ale prožíváme v radosti. Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění. Tato slova slýcháme rok co rok při zapalování paškálu – velikonoční svíce – od ohně, zapáleného před kostelem. Tomu ale předchází Zelený čtvrtek s připomínkou poslední večeře, kdy Ježíš svým učedníkům, těm svým dvanácti i nám všem budoucím, odkázal eucharistii. Letos poprvvé došlo při bohoslužbě i na obřad umývání nohou. Nesmírně hluboké vyjádření pokory. Ježíše k učedníkům, pana faráře k farníkům. Bdění v Getsemanech přes celou noc. Velký pátek a s ním odpolední křížová cesta po Bílovicích, pro mnohé jako minulé roky, pro jiné vždy nová, jiná. Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi. Velkopáteční obřady, noční bdění u Božího hrobu. Ticho Bílé soboty přehluší ona radost z prázdného hrobu. Světlo Kristovo. Světlo, které má prosvítit všechny temnoty našich životů, které má dát jistotu, že Ježíš je skutečným vítězem nad vším zlem i nad smrtí. Ano, během letošních Velikonoc nám otec připomínal na připravované mozaice, že Kristus sestoupil do podsvětí, aby podobně jako dobrý pastýř našel ztracenou ovci a vynesl ji z temnot hříchu. Kristus sestupuje do podsvětí, aby smrtí smrt přemohl a nám daroval věčný život.
