Letošní Vánoce jsou v mnohém pro všechny z nás rozhodně jiné. Asi málokdo si představoval slavení narození Pána Ježíše ve stávající podobě. Zatímco Štědrý den a Slavnost Narození Páně jsme prožili v omezeních podle čtvrtého stupně PES, mše sv. na Slavnost Svaté Rodiny v neděli 27. prosince se už musela řídit podle přísnějších opatření pátého stupně, kdy je kapacita omezena na 10% (tedy prakticky pouze pro minimální počet). A tak stále pokračuje streamování nedělních a svátečních bohoslužeb na YouTube kanálu Televize Bílovice. Z nich přinášíme zde několik myšlenek.
Na Štědrý den se nekonala odpolední dětská bohoslužba se zpíváním koled a kladením Ježíška do jesliček betléma. Kostel ale byl otevřen od 8 hod. ráno a lidé mohli přicházet pro betlémské světlo, zapálit svíčku, pomodlit se či setrvat v rozjímání u betléma. Mezi 15 a 16 hod. pak mohli poslouchat z kůru zpívané koledy. Tuto možnost využilo hodně lidí, všichni ale dbali na dodržování protiepidemických pravidel a díky dlouhému času, kdy byl kostel otevřen, se všichni mohli cítit bezpečně.
„Půlnoční“ se v Bílovicích konala ve 22:30 hod. (YouTube kanál Televize Bílovice).
Je to jedna z mála nocí, která nedovoluje člověku spát. Noc, která probouzí, která oživuje, která přináší světlo jasnější než den. Noc, která je prozářena a naplněna Boží slávou. V noci se narodil Ježíš Kristus, spasitel svata. A tak všichni spěchají, aby mohli spatřit nově narozeného Krále, ono Boží světlo. Noc v křesťanském pojetí znamená určitou bídu, temnotu, nejistotu, jakousi nutnost Božího zásahu. Aby znovu člověk nabyl svobody. Nutnost Božího světla, aby dokázal vyjít z té noci, která ho svírá. A právě proto se Ježíš Kristus narodil v noci. A přinesl nám svoji útěchu a spásu.
Vánoce jsou připomenutím, že Bůh je přítomen v tomto viditelném světě. Že je mezi námi, uprostřed nás, aby prozářil temnoty a zákoutí našich srdcí.
Noc, ve které Bůh vztahuje své ruce, aby byl přijat od člověka. Abychom mu věnovali kus své lásky, objetí. Bůh, který touží po lidské náručí, po tom, abychom byli s ním.
Slavnost Narození Páně v pátek 25. prosince (YouTube kanál Televize Bílovice) zdůrazňuje radost z Božího příchodu, z toho, že Bůh se stal člověkem. Vede nás k betlémům, těm v kostelích, k těm, co máme doma. Vede nás k zamyšlení nad velikostí Božího narození na tento svět.
Chceme-li nalézt Boha, nezbývá nám než se vydat na tu vnitřní cestu, cestu pokory, která nás přivede do Betléma, kde se v poníženosti skrývá dítě. Nestačí tedy mít doma onen symbol Vánoc, kterým betlém je. Ale máme ho zakusit ve svém srdci. Té jedné noci se tam narodil Boží syn. A tehdy se svět stává krásným. Že Ježíš, který později vyroste, tak přináší tu atmosféru Betléma do životních situací. Přináší tam radost, pokoj a odpuštění. A to je jeho poselství. Kdy Betlém rozšiřuje do všech lidských osudů a míst skrze Boží blízkost. Betlém, který se stává i kolébkou naší víry. Betlémem se má stávat, a můžeme je tak nazývat, i každé místo, odkud se šíří láska a pokoj. Betlémem tedy může být křesťanská rodina, Betlémem může být naše farnost, společenství, naše obec. Všude tam, kde zvítězí Boží pokoj. Pokoj lidem dobré vůle, jak zvěstovali andělé.
Na svátek sv. Štěpána, prvomučedníka (YouTube kanál Televize Bílovice), začal otec Pavel svou promluvu ohlédnutím za včerejší bohoslužbou v Babicích. Klečící děti u betléma mu připomínaly vyobrazení Panny Marie na Světelském oltáři v Adamově, okamžik nanebevzetí. Vyjadřující její pokoru jako životní postoj, postoje celého jejího života.
Jsou určité postoje, které nám vydrží po celý život. Dnes si připomínáme svatého Štěpána, jako prvomučedníka lásky ke Kristu. První mučedník pro Krista. Výsadní místo vedle Narození Páně.
Štěpán vydává svědectví, stojí před veleradou, všichni na něho upřeně hleděli. A jeho tvář byla podobná tváři anděla. Možná svatý Štěpán patřil mezi ty šťastné, kteří spatřili Ježíše Krista. A uvěřil osobně, že právě v Něm přišla Boží láska na tento svět. Možná, že i tu lásku viděl umírat na kříži. Nebo byl jedních z těch pěti set, kterým se Kristus zjevil po svém zmrtvýchvstání. Jisté a potvzené Písmem máme, že miloval Krista celou svou duší, celou svou mladou duší. A byl plný Ducha svatého. A tak když si apoštolové začnou vybírat pro tu službu pomocníky do sboru jáhnů, tak to padne na Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého.
Ten svátek neruší vánoční atmosféru a naši pohodu. Ukazuje, že život je i plný bolesti. Ale ukazuje nám, že za tím vším je velká láska, která se zjevila přes všechnu tu bolest.
Slavnost Svaté Rodiny se slaví vždy v neděli po Slavnosti Narození Páně (YouTube kanál Televize Bílovice). V tento den při mši sv. manželé obnovují svůj manželský slib.
Je těžké podat recept na šťastné manželství. Tu hloubku, kterou máme v sobě, ne vždy dokážeme ukázat ostatním. To štěstí mnohokrát vidět není. Je vidět auto, je vidět dům, je vidět, jak se dva lidé líbají, ale to hluboké štěstí zahlédnout… Ono se nepromenáduje jak nějaká manekýna na módní přehlídce. Musíme být citliví, abychom vnímali a vytušili tu krásu, která v oné rodině je.A tak se někdy může zdát, že žádné štěstí není. Neboť je malé, je skromné. A přesto – je pro vás něčím velkým a důležitým. Je tisíce cest ke štěstí a každá je jiná. A důležité je, aby člověk to své štěstí našel. Štěstí je nejkrásnější milost na světě. Nemusíme všechno dělat jako ti druzí. Život není šablona, do které by se člověk chtěl a měl napasovat. Ani na rodinný život neexistuje neomylný recept. Nic takového není. A tak každá rodina si to zařizuje, jak to nejlépe vyhovuje jí samotné.
Láska, která se dokáže dívat společně, Láska, která je zamřena k dobru, pravdě, ke štěstí a zvláštním způsobem také k Bohu. Společné manželství tvoří také ten společný výhled, kde na zřeteli mají i Boha. Kdy se s Bohem počítá. A tak si můžeme dělat v tom vnějším, jak umíme, jak nejlépe uznáme za vhodné. I podle tradic, které si neseme ze svých rodin. Ale žít máme tak, abyste byli šťastni vy i vaše děti. A to je poselství, které nám tato neděle nabízí. To štěstí, které nespočívá v tom vnějším, tedy v těch vzorcích, které máme přebrat, ale abchom si vytvořili vlastní harmonický společný život. Abychom k tomu použili všechny své dovednosti a možnosti, které máme. Ať jsou i vaše manželství, která společným pohledem neztrácejí ze zřetele milost Boží.