Ani letošní léto jsme nemohli porušit zavedenou tradici. Poslední týden prázdnin máme už mnozí (nejen) z Bílovic spojený s krajem České Kanady v blízkosti Slavonic a Dačic. Trávíme ho na faře v Cizkrajově. Zase se trochu proměnila sestava. Je krásné pozorovat, jak se přidávají mladé rodiny s malými dětmi a my odrostlejší s náctiletými už často máme jiný program a jiné cíle denních výletů. Zatímco někoho rozhodně neomrzí vypravit se k telátkům do kravína každý den a někdy i dvakrát, dospívající mládež láme kilometry na kole do hlouby Rakouska a s určitým pohrdáním se vyjadřuje na adresu rodičů, kteří už stěží udrží vražedné tempo ne nepodobné Tour de France. Ale spojují nás společná rána, společné hlavní jídlo, při kterém rozhodně někteří nešetří kulinářskou nápaditostí, i společné večery, kdy někdo ukládá děti, jiný krotí divou zvěř, někdo hraje společenské hry. Dřív nebo později se sejdeme většinou u ohýnku na zahradě, než odpadneme únavou. Letos jsme si udělali i malý večer chval v monumentálním cizkrajovském kostele. Zdánlivě zapomenutý kraj je pro nás balzámem na nervy. Je to krása. A pořád je v této oblasti objevovat co nového. Skály, rybníky… Klidně se za rok přidejte.
