Možná to nestojí za zmínku, ale uznejte, ta duha byla nádherná. A kdo si jí ten večer nevšiml. V pondělí 25. května, právě když jsme vycházeli z kostela po svatodušní novéně, se přes celé bílovické údolí klenula nádherná duha. A protože kapky deště se spolu se zapadajícím sluníčkem ještě nějakou dobu pomyslně přetahovaly o charakter počasí, duha se neustále proměňovala a probarvovala. A tak snad každý vytáhl mobil a chtěl si ji vyfotit. A my jsme si nemohli nevzpomenout na slova z první knihy Mojžíšovy, kdy Bůh dává duhu jako znamení jeho smlouvy s námi, lidmi. Smlouvy, do ze které můžeme číst o jeho lásce k nám.
Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“ (Gen 7, 12-16)
(foto PL)