Dne 14. února slavíme nejen svátek sv. Valentina, ale připomínáme si i památku úmrtí sv. Cyrila. Letos uplyne již 1150 let od smrti tohoto „apoštola Slovanů“. Na 14. února připadá celocírkevní památka obou bratří, patronů našeho bílovického kostela.
Konstantin, který krátce před smrtí přijal jako mnich jméno Cyril, a jeho starší bratr Michal, budoucí Metoděj, byli syny vysokého úředníka v Soluni. Cyril odmítl výhodný sňatek, přijal jáhenské svěcení a stal se knihovníkem konstantinopolského patriarchy. Vyučoval později filozofii, ale roku 858 nechal učitelské činnosti a uchýlil se do kláštera v Bíthýnii, kde žil už několik let jeho bratr Metoděj.
V roce 860 odešel Cyril spolu se svým bratrem k Chazarům u Kaspického moře, kde nalezli ostatky sv. Klimenta, čtvrtého římského papeže. Na žádost knížete Rastislava pak odešli Cyril i s Metodějem jako věrozvěsti na Velkou Moravu.
Cyril vytvořil slovanské písmo, jehož abeceda měla 38 písmen odvozených z písmen řeckých, hlaholici, která se během dalších staletí zjednodušila na cyrilici. Také přeložil do staroslověnštiny evangelia, apoštolář, misál a žaltář a napsal ke čtyřem evangeliím předmluvu, tzv. Proglas. Bratři na Velké Moravě působili přes tři roky, ale jejich činnost vzbudila nevoli bavorského biskupství; obzvlášť byla napadána církevněslovanská řeč v liturgii. Kníže Rostislav snil o vlastní církevní provincii, která by byla na říšské církvi nezávislá. Cyril se teda vydal do Říma, a byl slavnostně přijat papežem Hadriánem II., kterému předal ostatky sv. Klimenta.
Oba bratři výtečně obhájili své misionářské metody a bohoslužba ve staroslověnštině byla schválena. Za svého pobytu v Římě Cyril onemocněl a vstoupil zde do kláštera. Po padesáti dnech podlehl nemoci a 14. února 869 zemřel. Jeho tělo bylo pochováno v bazilice sv. Klimenta, kde je dodnes uctíváno. Cyril bývá zobrazován jako řeholník s knihou Písma svatého, které přeložil, někdy s andělem a s obrácenými pohany u svých nohou.
Metoděj se po smrti bratra Cyrila vrátil na Velkou Moravu, kde dál horlivě šířil křesťanství. V posledních letech života také pokračoval v překladu Bible a bohoslužebných knih. Zemřel na Moravě 6. dubna 885 a byla za něj hned ve třech řečech (latinsky, řecky a slovansky) sloužena mše svatá. Pochován byl v hlavním moravském chrámu na levé straně ve zdi za oltářem Bohorodičky Marie. Dosud se však nezjistilo, kde tento mariánský chrám stál. Žáci věrozvěstů po vyhnání z Moravy odešli působit do Bulharska a Chorvatska. Užívání slovanského jazyka v bohoslužbě zakázal papež Štěpán VI. 11 let po Metodějově smrti.
Bratrům ze Soluně vděčíme za křesťanskou víru i kulturu, jejíž přijetí nás zařadilo mezi civilizované národy. S liturgií v národním jazyce předešli dobu o 11 století. Až II. vatikánský koncil v letech 1962-65 jim dal za pravdu, že při liturgii se sluší chválit Boha všemi místními jazyky.
Na Moravě byli oba věrozvěsti již ve 14. stol. uctíváni jako patroni. Centrem úcty se stal cisterciácký kostel na Velehradě, vysvěcený v roce 1228. K oficiálnímu svatořečení došlo v roce 1880. Jejich památka byla původně stanovena na 20. března. V roce 1863 byla pro České země a Slovensko změněna Piem IX. na slavnost 5. července., zatímco v martyrologiu je pro celou ostatní církev datum jejich památky stanoveno na 14. února. V roce 1863 byli Cyril a Metoděj prohlášeni za patrony všech slovanských národů a papež Jan Pavel II. je 31. prosince 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy s odůvodněním, že vedle zásluh o kulturu bojovali za jednotu církve východní se západní a ukázali správnou cestu ke sjednocení Evropy. Tento papež také vydal v roce 1985 encykliku Slavorum apostoli (Apoštolové Slovanů) jako připomínku evangelizačního díla svatého Cyrila a Metoděje.
(Zdroj: www.cirkev.cz)