„Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy.“
Alfa i Omega. Počátek i konec. První a poslední. Kněz vchází s paškálem do temného kostela a od nového světla si zapalujeme i my své svíčky. Tak jako On září v temnotách, i v těch našich, jdeme k němu a snažíme se i my být světlem. Opět čteme o Božím stvoření, o vyvedení z egyptského otroctví, o zaslíbeních… Rozezní se zvony, světlo se naplno rozlije po celém kostele. Vzkříšení. Hrob je prázdný. Smrti, kde je tvá moc? Kdo by to čekal? Pokolikáte už slyšíme ta slova. Zůstáváme v údivu, ano, Pane, překvapuješ, překonáváš všechny naše představy. Jsi jiný, tak jako Marie Magdalská ráno u hrobu, tak jako dva z učedníků na cestě do Emauz. Jsi s námi, ale někdy je pro nás těžké Tě poznat. Ale té společné radosti se těžko dá ubránit. Tím spíš, když celou bohoslužbu zakončuje bouřlivé Resuscito. A po vigílii ještě poříležitost k bohatému agapé dlouho do noci na faře. Součástí letošní velikonoční vigílie v Bílovicích nebyl žádný křest. O to víc jsme se radovali ze křtu Kláry a Pavla v Adamově. Obě farnosti jsou si zase o hodně blíž. Při nedělní ranní mši sv. (Slavnost Zmrtvýchvstání Páně) jsme opět po roce přinesli do kostela beránky, mazance, vajíčka a další pokrmy k požehnání. Na úvod opět znělo Resuscito. Aleluja!!!