Farní pouť 29. dubna -1. května 2017
Po stopách p. Jana Pavla II a Faustýny Kowalské
Přes Wadowice do Krakowa a zpět
Odjezd z Bílovic
Odjezd byl naplánován na pátek 29. dubna v 7:00 od našeho kostela. Velmi nás potěšilo, že se zájezdu zúčastnil předchozí (otec Filka) i současný pan farář (otec Pavel). Ještě chvíle čekání na polského překladatele a už jsme asi všichni. Po zběžné kontrole přihlášených jsem vyrazili. Pan řidič ohlásil první zastávku ve Frýdku-Místku. Tím pádem dost času na ranní modlitby a zpěvy. Cesta ubíhala bez problémů, slunce se rozhodlo, že se nebude schovávat za mraky a tak to vypadalo na pěkný den. Po plánované přestávce už to bylo do Polska co by kamenem dohodil. Naštěstí nás nečekala žádná celní kontrola a pasová kontrola, takže to že jsme v Polsku jsme poznali až podle polských bilboardů podél silnice. To že se blížíme k Wadowicím jsme poznali podle častějších výskytů ulic Jana Pavla II, popřípadě nepřehlédnutelných reklamních cedulí.
Den 1: Wadowice
Lenka říkala, že jedeme navštívit rodný dům Karola Wojtyly, ale místo toho jsme zaparkovali u věznice. To to pěkně začíná. Nakonec se ukázalo, že do věznice nejdeme, jen vedle ní parkujeme na záchytném parkovišti. Z parkoviště na náměstí (Plac Jana Pawla II) to bylo cca 10 minut. Na náměstí jsme přišli z druhé strany, než je kostel (Kościół pw. Ofiarowania Najświętszej Maryi Panny w Wadowicach) a rodný dům (Muzeum Dom Rodzinny Ojca Świętego Jana Pawła II). Než jsme přešli náměstí, naše děti zjistily, kde jsou cukrárny a kavárny pro případné pozdější občerstvení. První jsme navštívili kostel. Kdo měl štěstí, mohl si poslechnout výklad p. Filky. Po prohlídce kostela byla chvíle času před prohlídkou rodného domu. Využili jsme ji k prohlídce dlažby náměstí, která obsahuje vložené desky s místy a daty návštěv papeže Jana Pavla II. Samozřejmě jsme zkusili najít českou, což se nám podařilo (CZECHY 1990, 1995, 1997). Před prohlídkou rodného domu byl čas navštívit cukrárny a posedět, popřípadě poležet na lavičce. Protože nás bylo hodně na prohlídku muzea/rodného domu jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina s naším překladatelem a druhé skupině překládal p. Filka. Prohlídka byla zajímavá, poučná a myslím, že si z ní každý odnesl nějaký zážitek. Po prohlídce měla následovat cesta na ubytovnu. Ale protože jsme na pouti, tak jsme navštívili ještě jeden Wadowický kostel (Kościół św. Piotra Apostoła w Wadowicach). Nevím jak se komu líbila architektura kostela, ale park za kostelem s křížovou cestou byl hezčí. Po krátké prohlídce a procházce už se nachýlil čas a tak jsme nasedli do autobusu a po pár minutách jsme na ubytovně.
Tady asi není co popisovat. Rozdělení pokojů, kontrola jestli mají všichni kde spát (rozkládací jednolůžko maskované jako křeslo), vybalení věcí a večeře Poté pro některé volný čas, procházka po zahradě. Pro mě příprava ke zpovědi.
Večer mše svatá (+zpověď) a po mši večerní program v jídelně (Křupky, brambůrky, Kofola,… a zpěv).
Den2: Lagiewniki a Krakow
Druhý den počasí nebylo tak ideální jako v sobotu. Zamračeno a vypadalo to na propršený den. Ale poutník se nebojí, nasedne do autobusu a jede vstříc dalšímu poznání. První nás čekala návštěva a prohlídka baziliky Jana Pavla II (Kościół pw. Świętego Jana Pawła II). Bazilika má podzemní část, která obsahuje po obvodu 7 kaplí a nadzemní část samotný kostel. Přijíždíme v době mše, takže napřed jdeme do podzemní části a po skončení mše máme výklad od p. Filky k výzdobě kostela. Pěkný výklad, škoda že nebylo víc času, protože v kostele jsou mše jako na běžícím pásu, a tak posledním 15 minut výkladu probíhá během mše.
Po prohlídce přesun ke klášteru, kde pobývala sv. Faustýna Kowalska. Máme domluvenou komentovanou prohlídku od řádové sestry Blanky v klášterní kapli (Kaplica klasztorna pw. Świętego Józefa). Ale protože změna je život, museli se přesunout do Sanktuária (Sanktuarium Bożego Miłosierdzia), neboť klášter navštívila vládní delegace v čele s manželkou prezidenta. Nevadí, do kaple se dostaneme později, máme tam naplánovanou mši. Po prezentaci od řádové sestry jsme se přemístili do kaple na mši. Tam jsem se stal prvokomunikantem a tak překvapil mou manželku nečekaným dárkem k narozeninám.
Po mši oběd a volný čas buď na nákupy nebo opětovnou návštěvu sanktuária. Ve 14:00 sraz na parkovišti u autobusu a odjezd do centra Krakowa k hradu Wawel.
V Krakově jsme zastavili na parkovišti kousek od hradu. Jak některé starší ročníky můžou dosvědčit Wawel je na kopci a člověk se zadýchá, než k němu dojde. Náš plán byl navštívit baziliku s českým výkladem. Lenka v informačním centru vyzvedla sluchátka pro celou naši skupinu a po krátkém zaškolení nám mohla pouštět jako vedoucí skupiny informace v češtině. Prohlídka byla trochu náročnější, protože jsme museli pozorně poslouchat a neztratit se Lence jako zdroji signálu do našich sluchátek. V kryptách to už někteří vzdali a kochali se pohledem na rakve bývalých panovníků a církevních hodnostářů. Po prohlídce si ti, co ještě neměli dost, udělali výšlap na věž baziliky a ostatní se dali individuálně procházkou na náměstí (Rynek Glowny). Poté obloukem zpátky k autobusu a odjezd na ubytovnu.
Večeře a večerní program, ráno odjezd na Kalvárii.
Den 3: Kalwarie Zebrzydowska
Ráno po snídani jsme se sbalili a vydali na poslední místo naší pouti. Kalvárie Zebrzydowka a návštěva baziliky (Bazylika pw. Matki Bożej Anielskiej) se mší. Přilehlými prostorami baziliky nás provázel polský průvodce s kadencí slov lehkého kulometu. Náš překladatel občas bezmocně přihlížel, neboť nechtěl skákat do řeči, ale i tak jsme se toho hodně dozvěděli. Po krátké pauze jsme se přesunuli do baziliky, kde jsme měli v boční kapli mši. A řekl bych, že byla polskými křesťany přijaté velmi kladně, neboť ke svatému přijímaní nešel jenom náš autobus, ale i stejný počet Poláků. Určitě za to mohlo i emotivní kázání otce Filky. A protože nejenom duchovnem je živ člověk, následoval oběd a po něm malá procházka na Golgotu. Zdejší okolí obsahuje množství kostelíků spojených cestou Ježíše a cestou Panenky Marie. V jednom kostelíku (Kaplica Świętej Marii Magdaleny) jsme potkali mnicha z místního kláštera, který se s námi pomodlil otčenáš. Silný zážitek (aspoň pro mě).
A protože vše hezké někdy končí, tak jsme se vydali autobusem na cestu zpět domů.
Cesta proběhla bez problémů, žádná zastávka na hranicích, jen povinná zastávka u Olomouce.
Za sebe můžu říct, že se už těším na další pouť. Třeba na Plzeňsko…
(Jiří Holánek, foto Pavel Lazárek)