V neděli 15. září 2013 jsme se podobně jako před rokem vydali na pěší pouť do Vranova u Brna. Tradice pěších poutí byla nedobrovolně ukončena nástupem komunistické vlády a jejím represivním přístupem ke všemu, co přispívalo ke svobodnému vyznávání křesťanské víry. Přesto i letos mezi putujícími byli ti, kteří pamatují ještě poválečné bílovické poutě na blízká poutní místa – Křtiny, Sloup a právě Vranov.
Mezi poutníky převažovaly děti, které také zdatně udávali tempo a střídali se v čele v nesení kříže. Zdá se, že význam pěšího putování společenství celé farnosti, složené z lidí všeho věku, s křížem a modlitbou, přirozeně přitahuje a zapisuje se samovolně do vzpomínek právě těch nejmenších.
Po desetikilometrové trase jsme konečně spatřili neklamnou siluetu vranovského kostela. Se zpěvem mariánských písní jsme vcházeli mezi stánky prodejců na prostranství před kostelem. Na cestě i v cíli jsme s sebou pomyslně nesli celou farnost, všechny, co přes různé obtíže jít nemohou, všechny naše díky za Boží požehnání a prosby o další Boží vedení. Po požehnání a mši sv. společně s poutníky z jiných míst jsme se různými způsoby vydali zpět.