Už dlouho jsme přemýšleli, jak nejlépe umožnit bílovickým lidem, kteří do kostela běžně nechodí, aby si náš kostel mohli prohlédnout. Vždyť už tu stojí sto let a slouží nám všem. Je nezaměnitelný s jinými kostely v naší zemi a je nepřehlédnutelnou dominantou obce pro všechny, kdo ho míjejí pěšky či autem ať už každý den, nebo jen při náhodých příležitostech. Byla by škoda, kdyby v roce oslav stoletého jubilea zůstal pro mnohé jen vnější skořápkou bez možnosti nahlédnout dovnitř.
V termínu dnes už tradiční a velmi vyhledávané Noci kostelů, pro letošní rok stanovené na pátek 24. května, jsme se rozhodli i my v Bílovicích nad Svitavou otevřít náš kostel zasvěcený sv. Cyrilu a Metodějovi a pozvat bílovické spoluobčany i ostatní na zajímavý program.
Podle reálných odhadů si přišlo náš kostel prohlédnout více než pět set návštěvníků.
Nejžádanější byla prohlídka věže s odborných výkladem. Tři zvony – největší sv. Cyril a Metoděj, pak sv. Anna a sv. Josef, hodinový stroj a vůbec celá konstrukce kostelní věže, to bylo největší lákadlo už jen proto, že ještě nikdy za celou dobu existence kostela nebyla nikdy zpřístupněna veřejnosti. Lidé trpělivě čekali v nekonečné frontě a Jirka s Davidem neúnavně vyprávěli a vyprávěli. Je to hlavně jejich zásluha, že tuto možnost pro všechny připravili.
Broněk a Zuzka hráli na varhany a a snažili se zájemcům poodhalit tajemství tohoto královského nástroje. Ani pohled z kůru a instalovanou výstavku historických předmětů spojených s prvními léty kostela si většina nenechala ujít.
V hlavní lodi kostela si lidé mohli vyslechnout přednášku pana faráře o historii kostela a o něco později i ukázku z repertoáru chrámového sboru. Hned po úvodní mši sv. měli příležitost podělit se o své umění malí zpěváčci ze scholičky. Na ně navazovala pantomima v provedení mladých s názvem „A ty víš, co chceš?“.
Mnozí v tém, co chtěli vidět, měli naprosto jasno. Jiní se zde zastavili spíše náhodou na cestě z Adamova nebo ze Křtin. A nelitovali. V boční kapli byla (a stále zůstává) připravena výstava o sv. Cyrilu a Metodějovi, ze které mohli načerpat zajímavé informace malí i velcí. Jiné zaujaly původní barokní ornáty, bohoslužebný oděv kněze, pro jiné byla neobvyklá možnost nahlédnout do různých vydání Bible a liturgických knih, včetně hlaholice. I děti si přišli na své.
Kromě občerstvení si příchozí mohli zakoupit i pamětní minci vydanou v limitované edici a model kostela k pozdějšímu složení doma. Kdo putovali nocí od kostela ke kostelu, žádali si razítko.
Velmi zajímavým a pečlivě připraveným výkladem dokázal zaujmout Pavel i ty netechnicky založené, kteří přišli nahlédnout do kotelny, aby se dověděli něco o unikátním podlahovém vytápění v kostele, o tepelném čerpadle a vlastně o tom, jak to tehdy před 8 lety při rekonstrukci kostela bylo. I pro ty, kteří všechno pamatují, byla ukázka příjemným oživením vzpomínek.
V průběhu večera jsme také promítali záběry ze života farnosti v posledních deseti letech a snažili se tak sdělit i to, že kostel není jen stavba, ale také a hlavně lidé, kteří ho naplní životem.
Než se dveře kostela definitivně zavřely před posledními návštěvníky, prožili jsme večerní chvály, modlitbu vyjádřenou zpěvem a doplněnou slovem z Bible. Příležitost ke ztišení, k odpočinku. Předložit Bohu své prosby nemusí být pro každého samozřejmé. Před oltářem se množily zapálené svíčky a košík se plnil lístečky s úmysly, za které pak následující den ráno byla sloužena mše sv.
Děkujeme všem, kteří celou NOC KOSTELA připravili.