Rozhovor s P. Jaroslavem Filkou ve Zpravodaji

V září 2016 vyšel v bílovickém Zpravodaji rozhovor s P. Jaroslavem Filkou, který koncem července opustil po 13 letech naši farnost. Od srpna se stal farářem v Kuřimi. Rozhovor s názvem „Cesty faráře P. Jaroslava Filky“ přinášíme také zde s odkazem na původní publikaci.

V neděli 31.července 2016 při bohoslužbě a následné zahradní slavnosti na farní zahradě se s Bílovicemi rozloučil otec PhDr. ThLic. Ing. Jaroslav Filka. Vedl naši farnost třináct roků, tak jsem si s ním naposledy popovídal o jeho cestě ke kněžské službě, o jeho působení v Bílovicích a samozřejmě také o jeho budoucí farnosti.

Jaká je Vaše minulost kněze?
Na kněze jsem byl vysvěcen v roce 2000. Zpočátku jsem krátce působil v Mikulově a poté v okolí Brna, nejprve jako kaplan jeden rok v Tišnově a dva roky ve Šlapanicích, pak v Bílovicích třináct let
jako farář.
Co vás, otče Jaroslave, přivedlo ke kněžskému povolání?
Těch impulsů bylo během mého života několik. První přišly v mládí, kdy mi blízcí lidé říkali, že bych měl být knězem. Rozhodující impuls přišel v roce 1993 při pouti do Arsu (Ars-sur-Formans). Je to malá obec ležící severně od Lyonu ve východní Francii a je proslavená působením svatého faráře arského – svatého Jana Vianneye (Jean Baptiste Marie Vianney). Šli jsme namísto, kde pasáček Antonín Givre světci ukázal cestu, kterou dojde do obce. Otec Vianney byl rád, že mu chlapec poradil, a řekl Antonínovi zvláštní větu: „Tys mi ukázal cestu do Arsu, já ti ukážu cestu do nebe.“ Když nám průvodce přeložil tato slova vytesaná na podstavci sousoší připomínajícím tuto událost, tak jsem ucítil vnitřní světlo a bylo mi jasné, že se mám stát knězem.
Kde jste, otče, studoval na kněze?
Teologii jsem ze zájmu studoval soukromě už v době totality. V roce 1993 jsem odešel studovat do Belgie a svoji formaci zakončil na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Vím, že s Univerzitou Palackého stále spolupracujete. V jaké formě pro univerzitu pracujete a kolik času tomu obvykle věnujete?
Nyní vyučuji dva dny v týdnu a mám předměty ze dvou oborů: z pastorální teologie a spirituality. Dříve jsem učil ještě o sobotách na distančním studiu, ale bylo to na úkor služby ve farnosti, a proto jsem výuku omezil jen na prezenční studium.
Tím se dostáváme k Vašemu působení v Římskokatolické farnosti Bílovice nad Svitavou.Vy jste se stal prvním bílovickým farářem sídlícím v Bílovicích od dob P. Vojtěcha Hebelky (1945 – 1984). On však byl členem týmu obřanské fary, neboť Bílovice byly jejím detašovaným pracovištěm (kooperátorskou expoziturou). Díky čemu či komu vděčíme za vytvoření samostatné farnosti?
Velkou zásluhu o to měl spolek Kostelní jednota, který vybudoval bílovický kostel, a později i faru. Otec Hebelka byl zpočátku ustanoven kooperátorem-expositou, a tedy byl podřízen obřanskému faráři, ale později se stal farářem-expositou a byl podřízen přímo brněnskému biskupství, čímž vlastně Bílovice dosáhly faktického odpoutání duchovní správy od Obřan.V nedávné době jedním z
hlavních iniciátorů pro znovuobsazení naší farnosti byl Arnošt Huňař (člen zastupitelstva, místostarosta a později i starosta obce), který opakovaně apeloval na biskupství v Brně, že naše obec by potřebovala vlastního faráře, neboť se rychle rozrůstá a poptávka po duchovních službách se zvyšuje. Připomínal to při různých příležitostech, například při slavnostních obřadech ve Křtinách, při osobních setkáních s pracovníky biskupství atd. Nakonec se otec biskup Mons. Vojtěch Cikrle rozhodl bílovickou faru opět obsadit a mne ustanovil farářem.
Jaký vztah jste měl k Bílovicím, jak jste jmenování farářem přijal a jaké úkoly tu na Vás čekaly?
Bílovice jsem znal už dlouho, neboť dětství jsem strávil v Líšni a pak jsem žil v Židenicích. Vždy mi bylo sympatické, že kostel je zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi, ale poprvé jsem do něho vstoupil až jako bílovický farář v roce 2003. Interiér mi připadal na můj vkus příliš temný, tak mi hned bylo zřejmé, že bude potřeba něco změnit. První starost však byla upravit stavebně první patro fary pro bydlení a přízemí fary pro společenské akce. Pak přišel úspěšný dotační projekt na podlahové vytápění kostela a navázané úpravy interiéru kostela. Dalším dokončeným projektem byla klubovna a hřiště. V letošním roce se podařilo zprovoznit půdní vestavbu nad klubovnou pro pořádání dalších aktivit farnosti, především pro naše děti a mládež. Tento rok se ještě bude zastřešovat část dvora mezi farou a klubovnou.
A nyní se dostáváme k Vašemu odchodu z Bílovic. Co říkáte Vašemu přemístění do farnostiv Kuřimi?
Když jsem v letech 2000–2001 sloužil jako kaplan v Tišnově, tak jsem v Kuřimi občas zastupoval. Kuřim je počtem obyvatel cca 3x větší než Bílovice, v neděli tam bývají dvě bohoslužby a třetí mše je v nedalekých Moravských Knínicích. Bude tam tedy mnohem více práce a rozmanitější spektrum činností.
Jaký je stav kostela a fary v Kuřimi? Nečeká vás něco podobného, jako když jste začínal v Bílovicích?
Farní kostel sv. Máří Magdalény (postavený ve 13. století a přestavěný v pozdně barokním stylu ve druhé polovině 18. století) je v poměrně dobrém stavu. Podobně i filiální kostel sv. Markéty v
Moravských Knínicích. Budou se však muset dokončit opravy obytné budovy fary v Kuřimi, která právě prochází komplexní rekonstrukcí. Součástí fary je rozsáhlý sportovní areál, vybudovaný ve
spolupráci s místní jednotou Orla. Myslím, že kus práce bylo již vykonáno, a to v podobném duchu jako zde v Bílovicích. Ale stále bude co zlepšovat.A co dosavadní kuřimský farář?
V Kuřimi sloužil polský kněz Mgr. Adam Malczyński, který se nyní vrací zpět domů do Polska. Byla mu tam svěřena nová farnost poblíž Krakova. V Kuřimi působil 5 roků a provedené opravy na faře jsou zvelké části jeho zásluhou.
Jak vidíte své začátky v Kuřimi, otče Jaroslave?
Nejdříve musím poznat farnost a farníky, abych zjistil, jak rozvíjet život ve farnosti, co kdo umí atd. Vím, že tam například funguje chrámový pěvecký sbor, jednota Orla, společenství chlapů,  modlitby matek i farní kavárny.
A co víte o novém faráři, který nastupuje do bílovické farnosti?
Do Bílovic nastupuje P. PaedDr. Pavel Lazárek, který sloužil od roku 2010 v Olešnici na Moravě. Předtím působil asi dva roky jako kaplan v Blansku a dojížděl také do Adamova. Díky tomu náš region zná a dobře se tu orientuje. Myslím, že si bude rozumět s mládeží, také staří a nemocní lidé v něm naleznou starostlivého pastýře. V Olešnici se osvědčil také při opravách fary, jeho zásluhou se tam vybudovalo multifunkční společenské centrum i originální křížová cesta. Lidé ho tam měli moc rádi a věřím, že tak tomu bude i v Bílovicích.
A co byste, otče Jaroslave, vzkázal bílovickým občanům?
Chci jim poděkovat za veškerou pomoc, kterou mi poskytli, za to, že mě přijali mezi sebe i za veškerou jejich podporu. Od nich jsem dostal celou řadu podnětů na vylepšení fary a jejího okolí,  podkladů k historii obce i farnosti, a samozřejmě také účinnou pomoc k realizaci věcí, které byly potřebné k lepšímu životu ve farnosti. Děkuji také vedení obce za vstřícnost a všestrannou podporu, v nedávné době zvláště při opravě ciferníků věžních hodin, opravě varhan a dalších opravách kostela. Přeji vám, abyste s novým farářem P. Pavlem Lazárkem pokračovali v činnosti, která stmeluje lidi v naší obci a přináší jim i duchovní prospěch. A samozřejmě abychom se nakonec všichni sešli v nebi.
Rozhovor vedl Martin Šerák (převzato ze Zpravodaje 3/2016)

Nechat vzkaz