V úterý 29. března jsme závěrečným slavnostním večerem uzavřeli letošní kurz Alfa v Bílovicích. Sál doslova praskal ve švech. Měli jsme možnost poznat blízké a přátele našich hostů, dnes už absolventů. A oni zase mohli zažít alespoň trochu z atmosféry, která nás po těch uplynulých deset večerů provázela. Jan Špilar, kadeřník a jáhen, skvěle propojil svědectví vlastního života s Bohem, veselé střípky vedoucí k bouřlivému smíchu přítomných i hluboké myšlenky vedoucí k tomu, jak důležité je v životě hledat a poznávat Boha (Ježíš řekl: „Já jsem cesta, pravda a život.“) a jak důležité je nebýt sám. Tím dost zřetelně odpověděl na otázku večera, zda je křesťanství nudné, nepravdivé a zbytečné.
Hodnotit to, co komu tahle Alfa dala, bude každý sám. Zase jsme o krok dál. Bohatě obdarovaní tím, co jsme prožili společně. Jdeme po té cestě pravdivého života (slovy Jana Špilara na závěrečném večeru), s našimi limity i dary od Pána, hledáme a nacházíme, každý trochu jinak, někdo pomaleji, někdo rychleji…
Setkávali jsme se jedenáct večerů nad otázkami, které vedou k nalezení smyslu života. Témata nám představili Jan Lata, Jiří Rous, Jana Ungerová, Jaroslav Filka, Milan Seknička, Jindřich Kotvrda, Radovan Voříšek, Pavel Konzbul, Zdeňka Kaňová a Zdeněk Michalec. Každý z nich svým vlastním způsobem. Děkujeme.
Většina s těch, kdo si prošli Alfou, chce pokračovat dál. Spojují nás často ještě úmysly modliteb, které přednášíme Pánu a čekáme na Jeho odpovědi. A modlitba nás bude spojovat i dál. Alfa sice skončila, ale spojilo nás přátelství a všichni nám přirostli k srdci. A tak jdeme dál… a už nikdo sám.
Společné večery líbily a vytvořily se mezi námi dobré vztahy a vzájemná důvěra. Mnozí jsme se na začátku ledna vůbec neznali a dnes, můžu-li to tak říct, jsme přátelé. A záleží nám na tom, co zažíváme. Po jaké cestě jdeme a kam směřujeme. Přejeme si navzájem dobro. Víme, co je pro koho důležité, co je obtížné, co přináší radost, co pomáhá na cestě víry. Jak Bůh zjevně i zcela nenápadně promlouvá do našich životů. Zažili jsme i to, jak důležitá může být společná modlitba. Že si touto cestou můžeme pomáhat. Jak číst Bibli a jak se rozhodovat pro to dobré. A snad i to, že Bůh je, že je s námi a že mu na nás záleží, že odpouští, pomáhá a uzdravuje.
Alfa jako začátek cesty. Přejeme všem absolventům vytrvalost a upřímnost na dobrodružné cestě hledání odpovědí na otázky o smyslu života. Na této cestě jsme všichni. Věřím, že se budeme potkávat a svou zkušeností si dál pomáhat. Jak řekl Jan Špilar na závěrečném večeru, pohled někoho druhého nám může dát právě ty odpovědi, na které bychom sami nepřišli. Proto je tak důležité takové společné setkávání. Každý na této Alfě přispěl k tomu společnému svým nezaměnitelným a pro ostatní nenahraditelným způsobem.