Šestý kurz Alfa v Bílovicích jsme zakončili ve čtvrtek 11. dubna. Utekl jako voda. I přes podbízející se pocit určité rutiny jsme si a začátku ledna ani zdaleka nedokázali představit, co nám těch následujících dvanáct setkání, mezi které je zařazena společná víkendovka, přinese. Děkujeme za tento čas.
Kdo jste přišli na závěrečný večer, tak asi hned tak na něj nezapomenete. Svědectví Roberta Scavina o životě, ve kterém má Bůh své nezastupitelné místo, snad dokonale shrnulo odpovědi na otázku o smyslu života, s kterou jsme tuhle Alfu začínali. A snad nám všem pomůže na další cestě hledání odpovědí a bude směřovat náš život k Bohu. Možná padlo pár mýtů a předsudků, které jsme si v sobě nesli. Zažili jsme dost příležitostí k radosti a sdílení, smáli jsme se, modlili, předkládali svoje potřeby Pánu a On byl mezi námi. Každý to vnímal jinak, každý ocenil něco jiného. Já říkám, že jsme si byli navzájem obdarováním. Doplňovali jsme se a navzájem si tak pomáhali nacházet odpovědi, které v životě potřebujeme. Stali se z nás přátelé. Asi se nerozcházíme, byla by to škoda. Je mnoho příležitostí, jak navázet. Každý je vzácný a nenahraditelný.
Závěrečný večer doplnil výjimečný zážitek díky Janě, která v doprovodu Tomáše zazpívala několik šansonů. Jdeme v životě dál. Snad s větší jistotou, že Bůh nás vede, a že je to tak dobře. Ať každý ve svém životě naplno může poznat, že Bůh je láska.