Na začátku prosince se děti v Bílovicích vždycky můžou těšit na svatého Mikuláše. Ne že by jinde ne, ale stejně si troufám tvrdit, že ten jediný opravdový přichází právě k nám. A jak už to u Mikuláše bývá, nepřichází s prázdnou, ale má připravené dárky pro všechny děti, které přijdou. Bylo mrazivo, neděle 3. prosince, a schody u bílovického kostela se proměnily na Nebe plné andělů, pod schody pak Peklo, ze kterého se ozývalo chrápání čertů. Kdo už u nás někdy byl, tak ví, že to s tím příchodem Mikuláše není jen tak. Ono se zprvu zdá, že je všechno připravené. Ale ouha, čerti si nedají pokoj a vždy vymyslí něco, aby se to radostné setkání nekonalo. Ne že by nakonec někdy měli navrch, ale to jen proto, že je zde vždycky dost dětí, které jsou odhodlané pomoci andělům tak, aby dobro převážilo nad zdánlivě nepřemožitelnou špatností.
Bylo potřeba se zahřát, a tak hned na začátek si děti zazívaly s anděly v Nebi zahřívací písničku o tom, jak jsou nám andělé nablízku a pomáhají nám. Pořád, nejen tento den. A zpívání to nebylo rozhodně jediné. Jenže tu uvítací písničku, při které má svatý Mikuláš přijít, ne a ne se naučit. A do toho čerti ukradli noty a rozsypali je všude kolem. I když je děti sesbíraly, pořád ještě některé chyběly. Když se však zbavily všech špatností, které jim čerti našeptávají, a rozhodně se přidaly na stranu dobra, čerti neměli žádnou šanci. Když každý prošel andělskou světelnou bránou se svou notou, byla už písnička celá. A tak jsme opět mohli přivítat svatého Mikuláše v doprovodu Anděla. A snad nám s nimi bylo aspoň na chvíli jako v Nebi.
