Po významné rekonstrukci kostela v roce 2020, kdy došlo k výměně oken v presbytáři, k úpravě oltáře do dnešní podoby a také k celkovému vymalování interiéru kostela, se obrazy křížové cesty přesunuly do farního depozitáře. Měla tak začít veřejná diskuse nad budoucí podobou křížové cesty. Pan farář a spolu s ním řada farníků je přesvědčena, že se původní křížová cesta nehodí do nové podoby vnitřních prostor našeho kostela. Obrazy jsou stále k dispozici, ale před jejich opětovnou instalací na původní místa na bočních stěnách by bylo třeba jejich důkladné očištění, aby čistá výmalba významně neutrpěla. V minulých dvou letech, kdy kovidové restrikce prakticky znemožňovaly nebo výrazně omezovali společné bohoslužby a jiná shromažďování více osob v kostele, nepřítomnost obrazů jednotlivých zastavení křížové cesty až tolik nevadila. V době postní byla vždy připravena křížová cesta k soukromé pobožnosti, zpravidla vně kostela. Z velké části ji využívaly děti se svými rodiči. Neustále se ale ozývaly hlasy volající po navrácení původních obrazů. V mezičase jsme měli možnost vyslechnout si několik návrhů na realizaci nové křížové cesty, a to v podobě, která by lépe odpovídala zamýšlené kompozici interiéru kostela. Proto se na vývěskách objevil i netradiční návrh zobrazení křížové cesty na sloupu, který odděluje boční loď od lodi hlavní.
Návrh pochází od Jiřího Šťasty z brněnské Dílny Všech svatých a koncepčně se vhodně doplňuje s mozaikou, která je už nějakou dobu umístěna v blízkosti ambonu. Mozaikové ztvárnění bylo předmětem i dalších návrhů, ať už na bočních stěnách nebo pod kůrem. Inspirací mohla být třeba křížová cesta od stejného autora v kostele v Považské Bystrici na Slovensku. Jeden ze zvažovaných návrhů byl také určen na vnější zeď kostela. Tyto návrhy ale po primárním odborném posouzení byly vyhodnoceny jako méně či zcela nevyhovující. Na kostelních vývěskách se nám tedy stále nabízí vizualizace mozaikové křížové cesty na sloupu. Setkává se se zájmem a pochopením na straně jedné, na straně druhé pak s velmi odmítavými reakcemi. Setkáváme se také s mlčením a se zjištěním, že mnozí o návrhu vůbec neví nebo nechápou celou myšlenku a nakolik jsou plány na realizaci daleko. Mezitím byla všechna protikovidová opatření zrušena, přišla další postní doba, diskuse kolem budoucí křížové cesty jsou více než rozpačité, a tak se není co divit, že v období, ve kterém pobožnost křížové cesty nabývá významu a tedy nepřítomnost vyobrazení jednotlivých zastavení se stává o to viditelnější, zesiluje volání po urychleném řešení.
Prakticky každé setkání farní rady se tohoto tématu dotýkalo a chápeme potřebu, aby křížová cesta konečně měla v kostele své trvalé místo. Dojít tolik potřebné shody se nám bohužel nepodařilo ani tentokrát. Nejde jen o rozhodování ve smyslu estetickém a koncepčním, ale také o hledisko finanční. V neposlední řadě do výsledné realizace promlouvá a bude promlouvat výběr návrhu vitráží pro boční okna, který by se měl realizovat přednostně.
Proto i během letošní postní doby nám bude průvodcem při modlitbě křížové cesty jen zobrazení provizorní. Z dostupných možností jsme zvolili křížovou cestu podle mozaiek Marko Rupnika SJ a umělců Centra Aletti v Římě. Jiří Šťasta je žákem Marko Rupnika a proto lze najít jistou podobnost mezi takto dočasně vystavenou křížovou cestou a potenciálními návrhy přímo pro náš kostel. Nástěnka v boční lodi tedy nabízí pouhé kontury jednotlivých obrazů tak, jak byly k dispozici dětem jako omalovánky v době, kterou museli trávit v izolaci či karanténě. Zobrazení zastavení a osobní či společná modlitba u nich může vést i k zamyšlení nad dalšími kroky, jaká bude křížová cesta v bílovickém kostele a kdy bude mít své trvalé místo. Aktivní moderování tolik potřebné diskuse by snad přispělo k nalezení společného řešení.